Constitutional Court dismisses lawyer's fee claim for guardian, upholding statutory tariff over client's equal treatment argument.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected a constitutional complaint challenging a municipal court's award of a lower fee to a guardian than to a lawyer. The complainant argued this violated her rights to a fair process and equal treatment under the cited regulation. The court found the general court's interpretation of the fee schedule reasonable and consistent with established precedent, thus dismissing the complaint as clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the general court has reasonably interpreted the applicable fee schedule without violating the principle of non-accessory equality.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, o ústavní stížnosti Mgr. Z. P., advokátky, zastoupené Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 32/949, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Co 114/2010 ze dne 17. 3. 2010 a o návrhu na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, se odmítají.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatelka v záhlaví označené rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o její odměně, přiznané jí jako opatrovnici žalovaného v daném občanskoprávním řízení ve výši 4.200,- Kč, a tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zahrnující i právo na spravedlivou odměnu opatrovníka za právní zastoupení, na rovné zacházení, jakož i právo vlastnit majetek.
Mělo se tak stát z toho důvodu, že jí, jako soudem ustanovenému opatrovníku, byla odměna přiznána dle ustanovení § 9 odst. 5 citované vyhlášky, ačkoliv dle jejího přesvědčení měla být přiznána dle § 7 této vyhlášky, tj. z tarifní hodnoty odvíjející se od výše předmětu sporu (žalobou byla vymáhána částka 29.466,- Kč). Postup soudu dle stěžovatelky porušuje shora označená práva z důvodů, které ve stížnosti rozvádí také s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 2380/08
, zabývající se funkcí opatrovníka, z něhož cituje. Dokládá také nejednotnost rozhodování obecných soudů v této otázce odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 512/2007, který zaujal názor, že neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby odměna opatrovníka byla oproti odměně advokáta, ustanoveného podle ust. § 30 odst. 2 o. s. ř., určované podle § 7 citované vyhlášky, zásadně snížena. Jelikož v napadeném rozhodnutí takto obecný soud nepostupoval, porušil její právo na rovné zacházení, právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí a současně navrhuje i zrušení ust. § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť k porušení uvedených práv došlo v přímé aplikaci tohoto ustanovení.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Obecný soud v posuzované věci přezkoumatelně vyložil, o která ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. své rozhodnutí opřel, a ani ve věci rozhodující senát Ústavního soudu, posuzováno z širšího pohledu kontextuálního, vycházejícího ze smyslu a účelu institutů opatrovnictví a právního zastoupení, nemá za to, že by předmětným rozhodováním došlo k dotčení ústavního principu neakcesorické rovnosti, jejímž obsahem je vyloučení libovůle v rozlišování subjektů a práv (kupř. nálezy
sp. zn. Pl. ÚS 36/01
,
Pl. ÚS 12/02
,
Pl. ÚS 6/05
). Závěr obecného soudu je také zcela v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Ústavního soudu (kupř. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 728/08
,
IV. ÚS 880/09
,
III. ÚS 341/97
,
III. ÚS 84/10
,
II. ÚS 2722/09
,
IV. ÚS 812/10
), od níž ani v posuzovaném případě není důvodů se odchylovat. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky v daném případě Ústavní soud neshledal a stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. Pokud jde o návrh stěžovatelky na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu