Constitutional Court dismisses claim that lawyer's fee schedule violates equal treatment rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected a constitutional complaint alleging unequal treatment regarding a lawyer's fees as a guardian versus a representative. The petitioner argued that the lower courts incorrectly applied a flat fee rate instead of a case-value-based rate, claiming this discriminated against him. The court ruled that determining the correct fee calculation is a matter for ordinary courts and that the petitioner's complaint was clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not review the interpretation of fee regulations for legal representatives, dismissing complaints as clearly unfounded when ordinary courts have reasonably applied the relevant provisions.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 6. dubna 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti J. H., advokáta, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 22 Co 2767/2009 ze dne 30. 10.2009 a rozsudku Okresního soudu v Písku sp. zn. 9 EC 29/2009 ze dne 11. 8. 2009 a o návrhu na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, se odmítají.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů ve výrocích o stanovení odměny opatrovníka, jimiž bylo rozhodnuto o jeho odměně přiznané mu jako opatrovníkovi žalovaného v daném občanskoprávním řízení, ustanovenému podle § 29 odst. 3 o. s. ř., a tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na rovné zacházení (čl. 1 Listiny základních práv a svobod).
Mělo se tak stát z toho důvodu, že mu jako opatrovníku byla odměna přiznána dle ustanovení § 9 odst. 5 citované vyhlášky, ačkoliv dle jeho přesvědčení měla být přiznána dle § 7 bod 5 této vyhlášky, tj. z tarifní hodnoty odvíjející se od výše předmětu sporu (žalobou vymáhaný řádně nesplacený úvěr představoval částku 10.622,66 Kč). Postup obecných soudů je dle stěžovatele zjevně diskriminující, neboť "ve svém důsledku vede k nedůvodným rozdílům mezi odměňováním advokáta v případě, kdy advokát zastupuje ve stejné věci jednou jako ustanovený zástupce a jindy jako ustanovený opatrovník, přitom jeho práva a povinnosti v řízení jsou v podstatě stejná (a tím i vynaložená práce advokáta)". Je přesvědčen o tom, že soud měl za současného použití čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR odmítnout aplikaci ustanovení § 9 odst. 5 citované vyhlášky pro rozpor se zákonem o advokacii a zejména pro rozpor s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti, také s poukazem na dvojkolejnost rozhodování obecných soudů o této otázce, odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který takto postupoval a z něhož cituje. Jelikož v napadených rozhodnutích takto obecné soudy nepostupovaly, porušily jeho právo na rovné zacházení a rovněž právo na soudní ochranu. Domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí a současně navrhuje s odvoláním na ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu i zrušení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť k porušení uvedených práv došlo v přímé aplikaci tohoto ustanovení.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud se již opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o odměně za zastupování v případech advokátů ustanovených podle § 29 odst. 3 o. s. ř. a konstatoval, že za výkon funkce opatrovníka náleží advokátu odměna a náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 9 odst. 5 a § 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (usnesení
sp. zn. II. ÚS 2722/09
). Interpretace § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je zásadně věcí právních úvah obecných soudů a není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, podle jakých předpisů bude vypočítávána odměna advokátů.
Obecné soudy v posuzované věci přezkoumatelně vyložily, o která ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. své rozhodnutí opírají a ani ve věci rozhodující senát Ústavního soudu, posuzováno z širšího pohledu kontextuálního, vycházejícího ze smyslu a účelu institutů opatrovnictví a právního zastoupení, nemá za to, že by předmětným rozhodováním došlo k dotčení ústavního principu neakcesorické rovnosti, jejímž obsahem je vyloučení libovůle v rozlišování subjektů a práv (kupř. nálezy
sp. zn. Pl. ÚS 36/01
,
Pl. ÚS 12/02
,
Pl. ÚS 6/05
). Závěry obecných soudů jsou také zcela v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Ústavního soudu (kupř. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 728/08
,
IV. ÚS 880/09
,
III. ÚS 341/97
,
IV. ÚS 880/09
,
III. ÚS 84/10
), od níž ani v posuzovaném případě není důvodů se odchylovat. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v daném případě Ústavní soud neshledal a stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu