Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding enforcement costs for insolvent debtor.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a court execution officer against a regional court's decision confirming a lower court's ruling. The officer argued that requiring an insolvent debtor to pay enforcement costs was unfair and violated his rights, noting he was aware of existing case law on this issue. The court dismissed the appeal as obviously unfounded because the officer had already exhausted domestic remedies and his arguments were identical to those previously rejected in similar proceedings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint as obviously unfounded when the applicant has exhausted domestic remedies and the arguments are identical to those previously rejected in similar cases.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, Praha 6, Karlovarská 3/195, zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 6, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2007, č.j. 27 Co 229/2007-59, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 3. ledna 2006, č.j. Nc 4618/2003-37, byla zastavena exekuce (výrok I.), uložil povinnému nahradit soudnímu exekutorovi (stěžovateli) na náhradu nákladů částku 7.727,50 Kč (výrok II.) a dále uložil povinnému zaplatit na náhradu nákladů oprávněné částku 4.053,50 Kč (výrok III.). K odvolání oprávněné proti celému výroku a stěžovatele proti výroku II.rozhodl napadeným usnesením krajský soud tak, že potvrdil usnesení soudu prvého stupně a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Toto rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní stížností ačkoliv konstatoval, že si je vědom současné rozhodovací praxe Ústavního soudu v otázce úhrady nákladů v případě exekucí zastavených pro nemajetnost povinných. K tomu uvedl, že ústavní stížnost podává pro vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků, aby byla splněna podmínka přijetí jeho stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva.
Stěžovatel proti předmětnému rozhodnutí uvedl námitky obdobné jako i v případech předchozích ústavních stížností. Namítl, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku znamená uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetné povinné ve skutečnosti tolik, že náklady je nucen nést sám soudní exekutor. To je podle jeho názoru principiálně nepřípustné. Dále stěžovatel uplatňuje obsáhlé námitky proti některým bodům stanovisku pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS - st. 23/06, které založilo stávající rozhodovací praxi Ústavního soudu.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout a to z následujících důvodů.
Ústavní soud konstatuje, že projednávanou problematikou se zabýval v již skončených řízeních týkajících se stěžovatele, vedených například pod
sp. zn. I. ÚS 78/07
,
II. ÚS 758/07
,
IV. ÚS 1179/07
, či
III. ÚS 1407/07
, přičemž argumentace stěžovatele byla shodná jako v projednávané věci, a to při současné shodě závěrů obecných soudů v jednotlivých řízeních.
Za dané situace nezbývá Ústavnímu soudu než opakovaně odkázat na komplexní úpravu problematiky ve stanovisku ze dne 12. září 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (viz www.judikatura.cz), s níž je stěžovatel, jak sám uvedl, seznámen.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu