Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1179/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.1179.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against enforcement costs order as claim is clearly unfounded per established precedent.

Numero d'incarto IV.ÚS 1179/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a judicial executor against a court order to pay enforcement costs. The applicant argued that requiring payment when enforcement was halted due to lack of assets was unjust, citing a specific Plenary ruling he disagreed with. The Court rejected this, noting the applicant's familiarity with the precedent and ruling that mere disagreement does not warrant re-examination, thus finding the complaint clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod; Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud stěžovatel zná rozhodovací praxi a jeho nesouhlas s ní není důvodem pro její znovu rozvádění.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal enforcement costs liability judicial executor rights Plenary ruling precedent clearly unfounded claim Article 95 Constitution Article 6 ECHR

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Article 95 of the Constitution of the Czech Republic
Article 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 9, Section 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 11, Section 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 11, Section 4 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 36, Section 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 6, Section 1 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Section 43, Section 2, Letter a) of the Law on the Constitutional Court
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. N., soudního exekutora, zastoupeného Mgr. R. F., směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2007, č.j. 54Co 1/2007-50, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným rozhodnutím potvrdil odvolací soud k odvolání stěžovatele usnesení soudu I. stupně v rozsahu výroku II., kterým bylo povinné uloženo uhradit stěžovateli jako soudnímu exekutoru náklady exekuce.

Stěžovatel proti předmětnému rozhodnutí namítá, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku znamená uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetné povinné ve skutečnosti tolik, že náklady je nucen nést sám soudní exekutor. To je podle názoru stěžovatele principiálně nepřípustné. Stěžovatel především uvádí, že si je vědom současné rozhodovací praxe Ústavního soudu, která vychází ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS -st. 23/06, a která je zcela souladná s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Ústavní stížnost nicméně podává, aby vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky jako podmínku pro přijetí stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva. Dále stěžovatel uplatňuje obsáhlé námitky proti citovanému stanovisku pléna Ústavního soudu. Nadto upozorňuje, že dle jeho názoru oprávněná neprověřila ani základní informace o povinné, které by mohly vést k závěru o její bonitě. Dle stěžovatele tedy není správný závěr, že zavinění na zastavení exekuce nelze na straně oprávněné shledat.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se opakovaně zabýval obdobnými ústavními stížnostmi totožného stěžovatele (viz např. sp.zn.

IV.ÚS 167/07

, sp.zn.

IV.ÚS 387/07

, sp.zn.

IV.ÚS 757/07

) přičemž nemá důvod, aby se odchyloval od názoru vysloveného a rozvedeného v cit. stanovisku pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS -st. 23/06. Na toto stanovisko odkazuje rovněž městský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitce stěžovatele v tom smyslu, že oprávněná zavinila zastavení exekuce, pak městský soud nepřisvědčil a ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně. Jak stěžovatel sám uvedl, stanovisko Ústavního soudu k dotčené problematice je mu velmi dobře známo. Pouhý nesouhlas stěžovatele s tímto stanoviskem není důvodem, aby jej na tomto místě Ústavní soud znovu rozváděl.

S ohledem na skutečnosti výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu