Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2217/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.2217.12.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for failure to meet mandatory legal representation requirement under Constitutional Court Act.

Numero d'incarto II.ÚS 2217/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by JUDr. Z. A. against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to satisfy the mandatory condition of legal representation by a lawyer, a requirement explicitly stated in the Constitutional Court Act and repeatedly warned to the complainant. Consequently, the Court deemed the complaint inadmissible and unnecessary to examine the merits of the alleged rights violations.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints must be filed with mandatory legal representation by a lawyer, and failure to comply renders the complaint inadmissible without further opportunity to cure the defect.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory legal representation Constitutional Court Act inadmissible complaint legal standing requirement procedural defect

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost za přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
law no. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. A., proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 49/2012-27 ze dne 15. března 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž měla být porušena řada jeho základních práv.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podává svoji ústavní stížnost, aniž splnil podmínku právního zastoupení, jak to vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to ani po její formální, ani materiální stránce, ačkoliv byl ze strany Ústavního soudu již mnohokráte poučen o tom, jaký postup je třeba při podávání ústavní stížnosti zvolit, aby stěžovatel dostál podmínce obligatorního zastoupení advokátem, přičemž skutečnost, že stěžovatel tuto vadu svého podání neodstranil, byla ostatně i důvodem, pro který byla řada jeho ústavních stížností odmítnuta (srov. příslušná usnesení ve věcech

sp. zn. II. ÚS 1536/10

,

I. ÚS 29/10

,

I. ÚS 3242/09

,

II. ÚS 3085/09

aj.).

Stěžovatel tak byl před podáním nyní posuzovaného návrhu velmi dobře obeznámen s následky neakceptování výše uvedených podmínek neboť, i když se mu od Ústavního soudu dostalo již v minulosti podrobného poučení, jakým způsobem má odstranit vady svého podání, aby splňovalo formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, stěžovatel se jím zjevně neřídil. Tyto ústavní stížnosti proto musely být pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě Ústavním soudem odmítnuty. Stejný postup Ústavního soudu tedy mohl stěžovatel předpokládat i v nyní projednávané věci, pokud vědomě doručil vadnou a nekvalifikovanou ústavní stížnost. Za dané situace bylo proto neúčelné, aby Ústavní soud zcela formalisticky vyzýval stěžovatele k odstranění vady podání a poskytoval mu k takovému postupu konkrétní lhůtu. Ostatně stejně již postupoval v předchozích případech, srov. kupříkladu zmíněné usnesení ve věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou II. ÚS 3085/09.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost za přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 26. června 2012

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj