Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1247/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1247.12.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as untimely because administrative complaint was not a legal remedy.

Numero d'incarto III.ÚS 1247/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a regional court's conviction for fraud and neglect of duty. The applicant argued that his fundamental rights were violated, but the court found the filing untimely because the administrative complaint lodged with the Ministry of Justice was not a legal remedy. The court ruled that only judicial remedies count for calculating the deadline, and since the administrative complaint was not a remedy, the deadline had expired.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The administrative complaint lodged with a state authority is not a legal remedy for the purpose of calculating the deadline for filing a constitutional complaint.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statute of limitations legal remedy administrative complaint procedural deadline

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Janou Křenkovou, advokátkou se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, (podle petitu ústavní stížnosti nesprávně 8. 9. 2010), sp. zn. 4 To 253/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, která byla podána jako poštovní zásilka dne 5. 4. 2012 (a téhož dne doručena elektronickou poštou), domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu, neboť jím měla být porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně uznán vinným organizátorstvím trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 250 odst. 1 a 4 tr. zákona a - za uvedený trestný čin a za sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona, za nějž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. 17 T 7/2009 - odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem; současně Krajský soud v Brně zrušil výrok o trestu výše konkretizovaného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně.

Stěžovatel následně podal ministru spravedlnosti podnět ke stížnosti pro porušení zákona; přípisem ředitele odboru dohledu a stížností Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 1. 2012 byl vyrozuměn, že ministr spravedlnosti neshledal důvody k podání stížnosti pro porušení zákona, a jeho podnět proto odložil.

Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Takovým rozhodnutím zde bylo shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu. Z odůvodnění ústavní stížnosti a výše konkretizovaného přípisu Ministerstva spravedlnosti vyplývá, že stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona "postupem odvolacího soudu" dne 15. 9. 2011 (s dodatkem ze dne 15. 11. 2009).

Z tohoto stěžovatelova procesního postupu je patrné, že s obsahem rozsudku, napadeného nyní projednávanou ústavní stížností byl již tehdy obeznámen (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 2962/07

ze dne 17. 7. 2008 a

sp. zn. III. ÚS 1506/08

ze dne 19. 2. 2009). Jestliže ústavní stížnost byla podána až dne 5. 4. 2012, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle citovaného § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.

Stěžovatel se mýlí, jestliže počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti odvozuje ode dne doručení vyrozumění o odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Ústavní soud ve své obecně přístupné judikatuře dává konstantně najevo, že za poslední prostředek, poskytovaný zákonem k ochraně práva, podnět ke stížnosti pro porušení zákona považovat nelze, neboť ani sama stížnost pro porušení zákona není opravným prostředkem, který by byl oprávněn podat stěžovatel (srov. usnesení

sp. zn. I. ÚS 9/94

ze dne 12. 5. 1994, U 11/2 SbNU 219, dále např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 1149/11

ze dne 18. 5. 2011). Za procesní prostředek k ochraně práva je tudíž možné mít jen ten procesní (opravný) instrument, jenž je v dispozici účastníka řízení, a není závislý na rozhodnutí (uvážení) jiného subjektu (příslušného státního orgánu).

V důsledku toho nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2012

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj