Constitutional Court dismisses constitutional complaint against police property seizure as procedurally inadmissible.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a regional court's dismissal of his objection to police property seizure. The applicant argued that the factual findings by law enforcement were insufficient and disproportionate, violating his property rights. The court deemed the complaint clearly unfounded under the law, ruling that the applicant could not re-evaluate the presumed facts of the criminal proceedings at this stage.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they are clearly unfounded, meaning the alleged violation of constitutional rights does not exist or is not supported by the facts available to the criminal authorities.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele F. N., zastoupeného JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. ledna 2012 č. j. 11 Nt 247/2011-97 a usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, odboru hospodářské kriminality SKPV, č. j. KRPH-10192-103/TČ-2011-050080 ze dne 24. října 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 11, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedeným usnesením obecného soudu byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost směřující do citovaného usnesení policejního orgánu, jímž byly podle § 79d odst. 1, 2 trestního řádu zajištěny nemovitosti, jak je ve výroku (co do důvodů a rozsahu) blíže specifikováno.
Stěžovatel namítl, že Krajský soud v Hradci Králové nedostatečně reagoval na jeho skutkové námitky, jež dosavadní podezření policejního orgánu vyvracejí. Skutkový stav je orgány činnými v trestním řízení dle stěžovatele vymezen (a prokázán) natolik nedostatečně, že omezení v jeho právu disponovat s majetkem v relaci k této skutečnosti vykazuje znaky nepřiměřenosti. V důsledku toho se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Požadavky, jež jsou na stěžovatelem kritizovaná rozhodnutí z pohledu ústavního rámce kladeny, lze zformulovat ve smyslu judikatury Ústavního soudu zejména do následujících tezí: musejí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR), být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR) a nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že dovozené závěry nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici, přičemž pro svou povahu nemusí být prokázány "nepochybně" (srov. přiměřeně kupř. usnesení
sp. zn. III. ÚS 435/04
,
IV. ÚS 174/04
,
II. ÚS 2515/07
,
IV. ÚS 161/09
).
V kontextu dané fáze trestního řízení a toho, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat (z povahy věci dosud předpokládaná) skutková východiska orgánů činných v trestním řízení, posoudil Ústavní soud námitky stěžovatele, přičemž porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, z pohledu uvedených kautel neshledal. Proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2012
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu