Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 161/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.161.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against criminal court seizure orders as not clearly unfounded.

Numero d'incarto IV.ÚS 161/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a suspect challenging seizure orders as clearly unfounded. The applicant argued that the court's reasoning violated his presumption of innocence and right to defense by implying the investigation had already commenced without notifying him. The court held that the decisions were based on a lawful weighing of conflicting rights and did not exhibit arbitrariness or clearly contradict established facts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected if they are clearly unfounded; the court found the seizure orders were legally grounded and did not violate the presumption of innocence.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded presumption of innocence criminal seizure procedural rights arbitrariness weighing of interests

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu
Uvedeným usnesením obecného soudu byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost, směřující do citovaného usnesení státního zastupitelství, jímž byla podle § 79f trestního řádu za použití § 79d odst.
§ 79f trestního řádu
c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost, směřující do citovaného usnesení státního zastupitelství, jímž byla podle § 79f trestního řádu za použití § 79d odst.
§ 79d odst. 8 trestního řádu
§ 79d odst. 1 trestního řádu
§ 134 odst. 2 trestního řádu
§ 158 odst. 3 trestního řádu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele P. T., zastoupeného JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou se sídlem náměstí Kinských 76/7, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. prosince 2008 sp. zn. 0Nt 844/2008 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Náchodě ze dne 25. listopadu 2008 sp. zn. 1 ZN 3056/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 8 odst. 2, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Uvedeným usnesením obecného soudu byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost, směřující do citovaného usnesení státního zastupitelství, jímž byla podle § 79f trestního řádu za použití § 79d odst. 8 trestního řádu zamítnuta žádost stěžovatele (takto podezřelého) o zrušení zajištění přesně specifikovaných nemovitostí, které byly podle § 79f trestního řádu s odkazem na § 79d odst. 1 trestního řádu zajištěny jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti, a to usnesením Policie ČR, Správy Východočeského kraje, SKPV, OHK, 5. oddělení v Hradci Králové, ze dne 24. září 2008 ČTS: ORNA-1855/ZČ-2008-80.

Své stížnostní námitky vymezil stěžovatel tak, že další blíže označené usnesení o zajištění finančních prostředků je ve své formulaci v rozporu s presumpcí neviny, jakož z něj lze i vyvodit, že vůči stěžovateli byly již splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání. Pakliže k němu dosud nedošlo, je toho konsekvencí porušení práva stěžovatele na právní pomoc, resp. obhajobu a s tím spjato i porušení souvisejících procesních práv. Stěžovatel rovněž poukázal na jednání Policie ČR týkající se její procesní činnosti a ve vztahu k rozhodnutí, jež ústavní stížností napadá, na to, že Okresní soud v Náchodě v předmětném usnesení mimo jiné uvádí, že "dosavadní shromážděné důkazy nasvědčují tomu, že je zde důvodné podezření, že došlo k trestnému jednání ze strany podezřelého, jak je uvedeno v zahájení trestního stíhání.". Stěžovateli přitom, jak dodává, není známo, že bylo trestní stíhání zahájeno; pokud ano, "muselo by být stěžovateli sděleno obvinění". Uvádí v této souvislosti, že je omezen ve svém právu disponovat s majetkem a domáhá se, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ve vztahu k výhradám petitem návrhu nepokrytým, a nemajícím tedy k němu z pohledu kontextuálního posouzení bezprostřední relevantní vztah, nutno říci, že se jimi nebylo možno z tohoto důvodu zabývat (srov. nálezy

sp. zn. II. ÚS 243/05

,

I. ÚS 516/05

,

II. ÚS 90/06

,

IV. ÚS 388/06

).

Požadavky, jež jsou na stěžovatelem kritizovaná rozhodnutí z pohledu ústavního rámce kladeny, lze zformulovat podle přesvědčení Ústavního soudu zejména do následujících tezí: musejí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR), být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR) a nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že dovozené závěry nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici, přičemž pro svou povahu nemusí být prokázány "nepochybně" (srov. přiměřeně kupř. usnesení

sp. zn. III. ÚS 435/04

,

IV. ÚS 174/04

,

II. ÚS 2515/07

).

Pokud se napadených usnesení týče, porušení namítaných ústavních práv stěžovatele Ústavní soud neshledal.

V dané věci rozhodující orgány veřejné moci dovodily, jak je patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí, že při konkurenci dvou tvrzených ústavně chráněných hodnot, tj. práva na ochranu vlastnictví a dosažení účelu trestního řízení, je třeba dát za jimi shledaných okolností přednost ochraně té z nich, jejíž ohrožení se jevilo z pohledu jejich vzájemného poměřování závažnějším. Přitom výrok ústavní stížností napadených usnesení spočívá na rozhodovacích důvodech, jež nevykazují prvky svévole (srov. kupř. usnesení

sp. zn. II. ÚS 10/08

) a naopak má (posuzováno pod aspektem specifik předmětného zajištění) v dané kolizi své opodstatnění. Takto učiněná rozhodnutí jsou důsledkem zvážení dvou alternativ, při jejichž hodnocení dospěl státní zástupce, jakož i následně soud k jimi učiněným závěrům, které v intencích dikce "jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu" (§ 134 odst. 2 trestního řádu) rovněž řádně odůvodnily. Kritizované části odůvodnění soudu stěžovatel vytýká formulačně nesprávný odkaz na "zahájení trestního stíhání" důvodně, ovšem mimo toto zajisté nepřesné označení (§ 158 odst. 3 trestního řádu) - nemající ovšem na obsahovou podstatu rozhodovacích důvodů vliv - věcné výhrady vůči jeho odůvodnění ani nevznáší.

Obě rozhodnutí jsou rovněž co do rozhodovacích důvodů ve shodě s judikaturou Ústavního soudu, na níž též přiléhavě poukazují (usnesení

sp. zn. IV. ÚS 174/04

a nález

sp. zn. II. ÚS 642/07

).

Pro uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu