Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3003/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3003.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to pending civil proceedings and lack of merit.

Numero d'incarto IV.ÚS 3003/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by PM Credit, s. r. o., against decisions of the City Court and Supreme Court. The applicant argued that her constitutional rights were violated by the dismissal of her appeal due to the low value of the claim, while the Court found the complaint inadmissible regarding the City Court decision because the civil proceedings were still ongoing. Furthermore, the Court deemed the part of the complaint challenging the Supreme Court's decision as clearly unfounded since no specific objections were raised against the procedural ruling.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if they do not target a final decision and are clearly unfounded when no specific objections were raised against the lower court's procedural ruling.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility subsidiarity principle pending civil proceedings clearly unfounded complaint contumacy judgment civil procedure law constitutional rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
2010 odmítnuta jako nepřípustná dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a následně bylo usnesením Nejvyššího soudu č.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto v této části ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
§ 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 153b občanského soudního řádu
Nad rámec uvedeného lze dodat, že podle konstantních názorů judikatury a literatury ponechává § 153b občanského soudního řádu vydání kontumačního rozsudku na uvážení soudu; soud rozsudek pro zmeškání vydat nemusí, ani když jsou splněny citovaným ustanovením předepsané předpoklady (srov.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky PM Credit, s. r. o., se sídlem Olbrachtova 1334/27, Ostrava, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, adresa pro doručování: Elektrárenská 125, Frýdlant nad Ostravicí, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 446/2011-172 ze dne 2. 8. 2011, ve znění opravného usnesení sp. zn. 32 Cdo 446/2011 ze dne 31. 8. 2011, a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 364/2010-122 ze dne 25. 8. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 7. 10. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") vydal rozsudek pro zmeškání č. j. 26 C 204/2009-108 ze dne 9. 2. 2010, jímž uložil žalovanému V. E. zaplatit stěžovatelce částku 10.960,- Kč s příslušenstvím a uhradit jí náklady řízení. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 28 Co 364/2010-122 ze dne 25. 8. 2010 byl rozsudek obvodního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání. Proti rozhodnutí městského soudu podala stěžovatelka souběžně dovolání i ústavní stížnost, přičemž ústavní stížnost byla, s poukazem na probíhající dovolací řízení, usnesením Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3331/10

ze dne 14. 12. 2010 odmítnuta jako nepřípustná dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a následně bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 446/2011-172 ze dne 2. 8. 2011, ve znění opravného usnesení sp. zn. 32 Cdo 446/2011 ze dne 31. 8. 2011, odmítnuto pro nepřípustnost i dovolání, neboť výše peněžitého plnění, která byla předmětem řízení před obecnými soudy, nepřesáhla částku uvedenou v § 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Stěžovatelka měla za to, že posledně uvedenými rozhodnutími městského a Nejvyššího soudu byla porušena její ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 4 odst. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, jak výše uvedeno, a tato rozhodnutí svým nálezem zrušil.

II. Ústavní soud následně námitky obsažené v ústavní stížnosti přezkoumal, přičemž dospěl k závěru, že jde o návrh dílem nepřípustný a dílem zjevně neopodstatněný.

V části, směřující vůči usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 446/2011-172 ze dne 2. 8. 2011, ústavní stížnost splňovala veškeré podmínky meritorní projednatelnosti, tzn., byla podána včas a byla přípustná, nicméně jednalo se o návrh zjevně neopodstatněný. Závěru Nejvyššího soudu, že vzhledem k limitům stanoveným ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu nebylo dovolání přípustné, nebylo možno nic vytknout a stěžovatelka ostatně ani žádné konkrétní námitky vůči postupu dovolacího soudu nevznesla. Ústavní soud proto v této části ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Pokud šlo o usnesení městského soudu č. j. 28 Co 364/2010-122 ze dne 25. 8. 2010, jímž byl zrušen rozsudek pro zmeškání, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání, považoval Ústavní soud v této části ústavní stížnost za nepřípustnou, neboť nesměřovala proti konečnému rozhodnutí ve věci. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Jestliže tedy ve věci nadále probíhá řízení, které nebylo meritorně pravomocně skončeno, byl by zásah Ústavního soudu předčasný (ve vztahu k rozsudku pro zmeškání srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 208/06

,

IV. ÚS 1698/07

, a

I. ÚS 932/08

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Nad rámec uvedeného lze dodat, že podle konstantních názorů judikatury a literatury ponechává § 153b občanského soudního řádu vydání kontumačního rozsudku na uvážení soudu; soud rozsudek pro zmeškání vydat nemusí, ani když jsou splněny citovaným ustanovením předepsané předpoklady (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 2785/07

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 52, nález č. 10, str. 103 a násl., v literatuře kupř. Drápal, L. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání, komentář k § 153b, bod 8.). Řízení bude dále pokračovat projednáním věci samé a stěžovatel bude v tomto řízení moci realizovat veškerá procesní práva, která mu náleží. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost v této části odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu