Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to comply with mandatory legal representation rules.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint due to procedural violations regarding mandatory legal representation. The applicant argued that courts erred by requiring proof of assets without considering their legal capacity, citing EU Charter rights. The Court dismissed the complaint because the applicant repeatedly failed to adhere to representation requirements over twelve prior cases, making further warnings ineffective.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the applicant repeatedly fails to comply with mandatory legal representation requirements established in previous proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o návrhu L. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 12 Co 74/2011 ze dne 21. 4. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl. 47 Listiny základních práv a svobod Evropské unie a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově čj. 16 Nc 3993/2007-30, jímž nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na ustanovení advokáta.
Navrhovatel uvádí, že soudy obou stupňů zdůvodnily své rozhodnutí tím, že nedoložil své majetkové poměry. Krajský soud dále s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 707/2000
měl konstatovat, že jako osoba, mající právní vědomí nepotřebuje být právně zastoupen. S uvedeným tvrzením nesouhlasí a domnívá se, že rozhodnutí krajského soudu nereflektuje Listinu základních práv a svobod Evropské unie.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatel nerespektoval zejména ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení. Podání navrhovatele nesplňovalo ani další náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Z elektronické evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatel podal od roku 2003 k Ústavnímu soudu 12 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byl opakovaně vyzýván k odstranění vad návrhu a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem i o možností obrátit se s žádostí o přidělení advokáta na Českou advokátní komoru.
Navrhovateli je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil před podáním ústavní stížnosti. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ostatně i tento právní závěr je navrhovateli znám již z usnesení Ústavního soudu sp.zn.
IV. ÚS 3276/10
a sp.zn.
I. ÚS 1101/09
, jimiž rovněž došlo k odmítnutí návrhu, aniž byl navrhovatel vyzýván k odstranění vad podání.
Soudkyně zpravodajka tak v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj