Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1275/09 ECLI:CZ:US:2010:3.US.1275.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court of Czech Republic allows constitutional complaint against expropriation costs ruling violating property rights.

Numero d'incarto III.ÚS 1275/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Accolto (Allowed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic allowed a constitutional complaint filed by T-Mobile Czech Republic against a regional court decision. The company argued that applying the amended expropriation rules retroactively to a case started in 2005 violated its property rights and right to a fair process. The court agreed, ruling that the lower courts failed to consider the principle of legal certainty and the lack of procedural fault by the company.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 89 exekučního řádu; § 11 odst. 1 a § 36 odst. 1 Listiny: The application of amended expropriation cost rules retroactively without finding procedural fault by the creditor violates the right to property and fair process.

Parole chiave

Generato dall'IA
retroactive application expropriation costs property rights fair process legal certainty procedural fault constitutional complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 89 exekučního řádu
K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31.12.2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení
čl. 11 odst. 1 Listiny
čl. 36 odst. 1 Listiny
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31.12.2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) - ze dne 8. dubna 2010

sp. zn. III. ÚS 1275/09

ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha 4, proti výroku I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2008 č. j. 10 Co 858/2008-30 částečně potvrzujícímu a částečně měnícímu rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž Okresní soud v Opavě rozhodl o zastavení exekuce, o nákladech exekuce a o nákladech řízení, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení.

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2008 č. j. 10 Co 858/2008-30 se zrušuje.

Odůvodnění

I. Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadá stěžovatelka výrok I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2008 č. j. 10 Co 858/2008-30, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 5. 2008 č. j. 29 Nc 34/2005-16 ve výroku pod bodem II a III, a tvrdí, že jím došlo k porušení ústavně chráněných práv a svobod ve smyslu článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces.

Stěžovatelce (v exekučním řízení oprávněné) tak bylo uloženo uhradit soudnímu exekutorovi část nákladů řízení spočívajících v jeho výdajích. Aplikace ustanovení § 89 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., vykazuje podle názoru stěžovatelky znaky nepřípustné retroaktivity, přičemž zdůrazňuje, že oba ve věci rozhodující soudy neshledaly v postupu stěžovatelky žádné pochybení, z něhož by se mohlo dovozovat její zavinění na zastavení exekuce, a tedy uložení povinnosti stěžovatelce hradit výdaje exekutora.

V další části ústavní stížnosti stěžovatelka rozebírá vývoj soudní judikatury v otázce výkladu citovaného ustanovení § 89 exekučního řádu a zdůrazňuje, že i když novelizací tohoto ustanovení se změnil dosavadní stav tak, že v případě zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného hradí výdaje exekutorovi oprávněný, projednávaná věc byla zahájena počátkem roku 2005, tedy za účinnosti předcházející právní úpravy nákladů exekučního řízení, což mělo být v daném případě vzato v úvahu při rozhodování soudu o náhradě nákladů exekuce. Pokud se tak nestalo, soudy svými rozhodnutími porušily princip právní jistoty jako jednoho ze základních atributů právního státu, jakož i legitimní očekávání stěžovatelky ve vztahu k rozhodování o uložení povinnosti hradit náklady exekučního řízení.

II. Z vyžádaného spisu vedeného Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 29 Nc 34/2005 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Usnesením ze dne 21. 1. 2005 č. j. 29 Nc 34/2005-5 Okresní soud v Opavě vyhověl návrhu stěžovatelky jako oprávněné proti povinnému A. V. a nařídil na jeho majetek exekuci pro vymožení pohledávky stěžovatelky ve výši 12 308,80 Kč a příslušenství, jakož i nákladů exekuce (výrok I), provedením exekuce pověřil soudního exekutora Exekutorského úřadu v Opavě, Bochenkova 19, JUDr. Aleše Chovance (výrok II). Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 20. 5. 2005.

Usnesením ze dne 23. 5. 2008 č. j. 29 Nc 34/2005-16 k návrhu stěžovatelky a po vyčíslení nákladů exekuce pověřeného soudního exekutora okresní soud exekuční řízení zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (výrok I), protože pověřený soudní exekutor nezjistil žádný majetek povinného postižitelný exekucí [§ 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], povinnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi částku 3 570 Kč (výrok II), stěžovatelce uložil zaplatit soudnímu exekutorovi částku 4 165 Kč (výrok III) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

Citované usnesení napadl pověřený soudní exekutor (výrok pod bodem II) a stěžovatelka (výrok pod bodem III).

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 11. 2008 č. j. 10 Co 858/2008-30 usnesení okresního soudu v napadené části (tj. výrok pod bodem II a III) potvrdil (výrok I), změnil výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že povinnému uložil zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení 4 165 Kč (výrok II), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud se ztotožnil s názorem okresního soudu v tom, že s ohledem na nedostatek přechodných ustanovení k zákonu č. 347/2007 Sb., který novelizoval exekuční řád, je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat podle novelizovaného znění ustanovení § 89 exekučního řádu, protože k zastavení exekuce došlo až za účinnosti této novely, neboť nárok na náhradu nákladů exekuce vznikl až v souvislosti s jejím zastavením. Odvolací soud dále zdůraznil, že není ve věci relevantní, na čí návrh soud exekuci zastavil, je-li faktickým důvodem takového postupu nemajetnost povinného; otázka zavinění proto není při uložení povinnosti stěžovatelce hradit hotové výdaje soudního exekutora v paušální výši 3 500 Kč spolu s 19% sazbou DPH podstatná.

Otázkou zavinění se odvolací soud zabýval při svém rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky a dospěl k závěru, že to byl povinný, kdo řádně a včas nesplnil povinnost uloženou mu vykonatelným exekučním titulem.

III. K výzvě Ústavního soudu, aby se účastník řízení vyjádřil k připojené ústavní stížnosti, Krajský soud v Ostravě zastoupený předsedkyní senátu 10 Co JUDr. Miroslavou Holubovou uvedl, "že se k ústavní stížnosti nevyjadřuje".

IV. Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků řízení upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Souhlas s upuštěním od ústního jednání byl účastníky dán, proto bylo od ústního jednání upuštěno.

V. Ústavní soud po zjištění, že ústavní stížnost splňuje náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že je důvodná.

Jak zdůraznila stěžovatelka v ústavní stížnosti, pro posouzení tvrzeného zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod je relevantní skutečnost, že v době nařízení exekuce na majetek povinného nebyla účinná novela exekučního řádu provedená zákonem č. 347/2007 Sb. Soudy tedy rozhodovaly o úhradě nákladů exekuce v souvislosti se zastavením exekuce až po více než třech letech od jejího nařízení, za účinnosti novelizovaného znění ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v němž absentují intertemporální ustanovení.

V nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 38/06

ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.) Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že v případě absence explicitních intertemporálních ustanovení, tj. za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je dle Ústavního soudu třeba přijmout takový výklad, který "šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání [nález

sp. zn. II. ÚS 444/03

ze dne 30. 6. 2005 (N 134/37 SbNU 697), nález

sp. zn. II. ÚS 37/04

ze dne 30. 6. 2005 (N 135/37 SbNU 705), nález

sp. zn. I. ÚS 287/04

ze dne 22. 11. 2004 (N 174/35 SbNU 331), nález

sp. zn. I. ÚS 344/04

ze dne 15. 12. 2004 (N 191/35 SbNU 497), nález

sp. zn. IV. ÚS 178/04

ze dne 26. 1. 2005 (N 18/36 SbNU 237)]. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení článku 4 odst. 4 Listiny, je proto ve svém důsledku výkladem retroaktivním". V dané věci pak Ústavní soud otázku intertemporality posoudil použitím metody analogie legis.

Podle § 129 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, se výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností tohoto zákona uskuteční podle dosud platných právních předpisů. Pokud tedy nyní vychází z přístupu obdobného tomu, jejž Ústavní soud aplikoval ve věci

sp. zn. Pl. ÚS 38/06

, a shledává i v projednávané ústavní stížnosti jako správnou úvahu, podle níž není dán rozumný důvod pro odlišení účelů sledovaných zákonem č. 120/2001 Sb. a jeho novelou provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007.

Tento závěr se v plném rozsahu vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavní soud i nadále závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky dopadá do jeho poměrů, pokud zde Ústavní soud neshledá kvalifikovaný důvod k odchylce. To se však nestalo.

Současně a nad rámce výše uvedeného považuje Ústavní soud za vhodné připomenout, že obsahově a právně shodnou problematikou se Ústavní soud již zabýval v celé řadě svých nálezů. Lze připomenout např. nález

sp. zn. IV. ÚS 314/09

ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375),

sp. zn. I. ÚS 1851/09

ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181), případně nález

sp. zn. II. ÚS 1303/09

ze dne 16. 9. 2009 (N 204/54 SbNU 531), nález

sp. zn. III. ÚS 704/09

ze dne 22. 10. 2009 (N 224/55 SbNU 99) a další (dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Právní základ názorů vyjádřených v těchto nálezech byl Ústavním soudem vyložen již v dřívějším rozhodnutí, a to v nálezu ze dne 10. 3. 2009

sp. zn. III. ÚS 455/08

(N 51/52 SbNU 511), v němž bylo reagováno na potřebu hodnocení aplikace ustanovení § 89 exekučního řádu právě se zřetelem k jeho novele provedené zákonem č. 347/2007 Sb.

V citovaném nálezu Ústavní soud mimo jiné uvedl, že není porušením článku 11 a článku 36 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), nepřizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči oprávněnému. Dále konstatoval, že se nelze ztotožnit s interpretací, podle níž exekutor jako nositel veřejné moci, kterou je třeba vykonávat nezávisle, má mít zajištěnu úhradu nákladů exekuce vždy. Podle názoru Ústavního soudu je to exekutor, který má z úspěšného provedení exekuce zisk (odměnu), ale současně nese i riziko spočívající v tom, že majetek povinného nebude dostačovat k uspokojení oprávněného, ale i nákladů exekuce, přičemž toto riziko nelze bezdůvodně přenášet na osobu oprávněnou.

V obecné rovině pak Ústavní soud v nálezech

sp. zn. IV. ÚS 1903/07

ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127) a

sp. zn. IV. ÚS 2888/07

ze dne 12. 5. 2008 (N 84/49 SbNU 205) zformuloval obecnou zásadu, podle níž jen v situaci, kdy k objektivní skutkové okolnosti zastavení exekuce z důvodů nedostatku majetku povinného přistoupí i konkretizované okolnosti subjektivní povahy (procesní zavinění oprávněného), může být uložena povinnost náhrady nákladů řízení oprávněnému. Procesní zavinění oprávněného nelze bez dalšího založit pouze na jeho dispozičním úkonu - návrhu na nařízení exekuce. Nadto Ústavní soud v nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 8/06

ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) dále připomněl, že ústavně konformní úprava odměn exekutora by neměla vycházet pouze z přímé závislosti odměny na výši vymoženého plnění, ale odrážet i složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce.

Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti v celém rozsahu vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě pro porušení práva stěžovatelky na ochranu vlastnictví podle článku 11 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny.