Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and formal defects.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a Supreme Administrative Court decision because the filing lacked mandatory lawyer representation and formal requirements. Although the applicant is a lawyer and had been previously warned about these procedural necessities, the Court deemed repeated warnings in identical cases sufficient to avoid further individual admonitions. Consequently, the complaint was dismissed without a hearing under the principle that courts should not draw adverse consequences if the defect cannot be cured.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to meet mandatory representation requirements, provided the applicant has been previously warned in identical cases.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Afs 78/2009-25, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 9. 12. 2009, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí jeho žaloby proti potvrzení o stavu osobního (daňového) účtu.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění uvedeného nedostatku podání (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. I. ÚS 1478/09
,
sp. zn. IV. ÚS 1796/09
,
sp. zn. I. ÚS 1966/09
,
sp. zn. III. ÚS 2141/09
,
sp. zn. IV. ÚS 2566/09
,
sp. zn. III. ÚS 2615/09
,
sp. zn. II. ÚS 2742/09
a další). Ostatně stěžovatel je sám advokátem a v minulosti - z pozice stěžovatele - podal Ústavnímu soudu řadu návrhů, při kterých advokátem zastoupen byl.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Námitka podjatosti soudce JUDr. P. Rychetského byla formulována jen in eventum, "pro případ, že by mu příslušelo v souvislosti řízení o této stížnosti provedení jakéhokoliv úkonu", a jelikož ten nenastal, Ústavní soud se jí nezabýval.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2918/09
,
sp. zn. II. ÚS 2917/09
,
sp. zn. II. ÚS 3085/09
,
sp. zn. I. ÚS 3242/09
) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl (shodně jako například v usnesení
sp. zn. I. ÚS 2387/08
,
sp. zn. IV. ÚS 2386/08
,
sp. zn. II. ÚS 713/08
,
sp. zn. II. ÚS 1638/07
,
sp. zn. III. ÚS 847/07
,
III. ÚS 2098/09
a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj