Constitutional Court dismisses appeal claiming trial courts violated fundamental rights in evidence evaluation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a customs officer convicted of bribery and abuse of power. The petitioner argued that lower courts violated his rights by inadequately instructing witnesses and improperly evaluating evidence, including an agent's report. The court ruled that its role is limited to checking for extreme inconsistencies between evidence and findings, not re-evaluating the trial courts' factual assessments.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may not re-evaluate evidence or factual findings by ordinary courts unless there is an extreme inconsistency between the evidence and the court's conclusions indicating arbitrary decision-making.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti O.K., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v Brně, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 986/2008 ze dne 30. října 2008, rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 42/2007 ze dne 22. března 2007, a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 29/2005 ze dne 25. května 2006, za účasti 1) Nejvyššího soudu,
2) Krajského soudu v Brně a 3) Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Krajského státního zastupitelství v Brně a 3) Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 16. února 2009 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž byl rozsudkem soudu prvého stupně spolu s dalšími sedmnácti spoluobžalovanými uznán vinným ze spáchání trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona a přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona, kterých se dopustil tím, že jako celník Celního úřadu Břeclav, na hraničním přechodu Břeclav-dálnice dne 7. dubna a 14. června 2003 a 17. ledna 2004 u přepážky při celním odbavování na vstupu do tuzemska převzal finanční částku 5 EUR od tří rumunských řidičů kamionu (z toho jednoho neustanoveného) jako úplatek, aby celní odbavení provedl bez komplikací a časového zdržení, a za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odložený na zkušební dobu dvou let a peněžitý trest ve výši 10 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Rozsudkem soudu druhého stupně bylo jeho odvolání zamítnuto jako nedůvodné a usnesením dovolacího soudu bylo odmítnuto jeho dovolání coby podané z jiného než zákonného důvodu. Má za to, že obecnými soudy byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Poté, co je v ústavní stížnosti rekapitulován průběh řízení před obecnými soudy, stěžovatel na podporu tvrzení o porušení základních práv v jeho neprospěch předestřel obdobnou argumentaci, která byla již obsahem odvolání a dovolání. Konkrétně se námitky týkají nedostatečného poučení svědků, nesplněné povinnosti pro výslechy svědků jako neodkladných a neopakovatelných úkonů a vyhodnocení obsahu výpovědí řidičů kamionů, procesní použitelnosti a vyhodnocení obsahu Zprávy č. 2 o použití agenta PČR, z čehož všeho obecně vyvozuje porušení zásady in dubio pro reo.
3. Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nepřísluší mu rozhodovat o vině a trestu stěžovatelů. Nicméně je oprávněn posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod. Proto Ústavní soud v daném případě posuzoval, zda v trestním řízení obecné soudy svým postupem neporušily základní práva stěžovatele.
4. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti již opakovaně vyslovil, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat na extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují zásady dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (srov. souhrnně
sp. zn. IV. ÚS 570/03
, N 91/33 SbNU 377).
5. Ústavní soud konečně uvádí, že skutkově obdobné případy (tj. s obdobnou nebo totožnou argumentací vztahující se k témuž trestnímu řízení) stěžovatelů R.B., R.B., K.E., R.P., J.U., B.K., D.H., J.J. (v daném řízení před obecnými soudy společně se stěžovatelem obžalovaní) posuzoval v řízeních ve věcech vedených pod
sp. zn. IV. ÚS 392/08
,
sp. zn. II. ÚS 472/08
,
sp. zn. II. ÚS 561/08
, a
sp. zn. IV. ÚS 562/08
. Neshledal přitom důvod k odchýlení od závěrů uvedených v těchto rozhodnutích.
6. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, výše konkretizované námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti, které opírá především o fakta týkající se hodnocení důkazů v trestním řízení, které proti němu bylo vedeno, se shodují s námitkami, které sám uplatňoval již v řízení před obecnými soudy. Po důkladném seznámení se s těmito rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se s námitkami stěžovatele řádně vypořádaly, a podrobně se tedy zabývaly jak stěžovatelem namítanou otázkou užití agenta jako svědka (str. 10 rozsudku odvolacího soudu) tak i výslechy svědků-řidičů kamionů (str. 11 rozsudku). Nadto odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku podrobně rozvedl, proč se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně (str. 12 - 13 rozsudku). K obdobným závěrům dospěl i dovolací soud, když konstatoval, že uplatněné výhrady napadají především způsob hodnocení provedených důkazů (str. 9 usnesení). Samu okolnost, že námitkám stěžovatele obecné soudy nepřisvědčily, nelze v žádném případě považovat za porušení jeho základních práv (
sp. zn. II. ÚS 294/95
, N 63/5 SbNU 481; aj.).
7. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadená rozhodnutí vybočila z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2009
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu