Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 907/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.907.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as lower courts correctly applied prior Constitutional ruling without violating rights.

Numero d'incarto IV.ÚS 907/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the plaintiff against lower court rulings ordering her to pay damages. The plaintiff argued that the courts violated her rights by applying a previous Constitutional Court decision regarding the invalidity of a land sale contract. The Court dismissed the appeal because the lower courts properly addressed the arguments and the prior Constitutional ruling was already publicly available and correctly applied.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may not re-evaluate factual findings or legal assessments made by ordinary courts unless a violation of constitutionally guaranteed rights and freedoms is established.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction ordinary courts review prior Constitutional ruling constitutional complaint dismissal property rights violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, Územní pracoviště Brno, Orlí 27, 601 70 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009 sp. zn. 28 Co 414/2008 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2008 sp. zn. 15 C 96/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jejichž zrušení se domáhá. Těmito rozhodnutími, jak patrno z jejich obsahu, byla stěžovatelka zavázána k povinnosti uhradit částku 16.420,- Kč, kterou jí Jednota, spotřební družstvo Moravský Krumlov - v řízení před obecnými soudy žalobce - zaplatil na základě neplatné kupní smlouvy ze dne 28. 11. 2003, vztahující se ke v rozhodnutí obecných soudů specifikovanému pozemku (jenž měl původně žalobce v trvalém užívání). Neplatnost této kupní smlouvy dovodily obecné soudy coby důsledek nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

, tedy na základě toho, že žalobce takto "kupoval" nemovitost, ve vztahu k níž již dříve nabyl vlastnického práva ex lege, resp. stěžovatelka "prodávala" nemovitost, k níž jí nesvědčilo vlastnické právo.

Napadenými rozhodnutími obecných soudů se stěžovatelka cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a spatřuje v nich rovněž porušení čl. 90 Ústavy ČR. Ve svých stížnostních bodech podrobuje kritice, kromě závěrů, které byly obecnými soudy vyvozeny z označeného nálezu Ústavního soudu, především také závěry, týkající se určitosti žádosti žalobce o převod pozemku v trvalém užívání z vlastnictví státu dle § 879c odst. 4 zákona č. 103/2000 Sb. ze dne 28. 8.2000 a posouzení otázky platnosti tohoto právního úkonu i v souvislosti s jeho podpisem pouze jedním z představitelů družstva žalobce.

Poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí a argumentací stěžovatelky v ústavní stížnosti rozvedené, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud nejprve připomíná, jak plyne z jeho dosavadní obecně přístupné judikatury, že není součástí soustavy obecných soudů a těmto soudům není nadřízen. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, zhodnocení dokazování provedené obecnými soudy není oprávněn "přehodnocovat" a do činnosti obecných soudů proto může zasahovat pouze v těch případech, jestliže jejich rozhodnutím či jiným zásahem dojde k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.

Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatelka v ústavní stížnosti v zásadě opakuje námitky, uváděné již v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal. Učinil tak jak v poměru k namítané neurčitosti žalobcem dne 28. 8. 2000 podané žádosti o převod pozemku do svého vlastnictví, když v tomto směru soud mimo jiné poukázal i na to, že ani orgán, u něhož žalobce svou žádost podal, nedal najevo, že by měl pochybnosti o tom, o převod kterého konkrétního pozemku žalobce žádá, tak i v poměru k tvrzené neplatnosti tohoto úkonu z důvodu nedostatečnosti podpisu. V tomto směru odkázal odvolací soud na závěr soudu I. stupně o tom, že zákon nepředepisoval určité náležitosti žádosti o převod vlastnictví a nejednalo se také o právní úkon, který je ze zákona vyhrazen představenstvu družstva, tudíž nešlo o právní úkon činěný představenstvem družstva, který by vyžadoval podpisu alespoň dvou členů představenstva, tuto žádost učinil místopředseda družstva v rámci svého pověření a byl tak oprávněn sám ji podepsat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1732/98). Pokud jde o námitky stěžovatelky, týkající se posouzení účinků nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

na existenci ustanovení § 879c a násl. občanského zákoníku a na právní vztahy na nich založené, třeba uvést, že konsekvence, jež obecné soudy vyvodily z označeného nálezu, jsou naprosto adekvátní. Pro obecnou dostupnost uvedeného nálezu, s nímž jsou rozhodovací důvody napadených rozhodnutí ve shodě, postačí na jeho obsah odkázat. Nadto je třeba dodat, že obdobné námitky stěžovatelky v uvedeném směru byly již několikrát předmětem posouzení Ústavního soudu v řízeních, v nichž byla rovněž navrhovatelkou (srov. např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 755/06

,

I. ÚS 3084/07

,

III. ÚS 1952/08

,

IV. ÚS 2441/08

,

I. ÚS 3103/08

, dostupné na http://nalus.usoud.cz) a je tak možno i na odůvodnění uvedených rozhodnutí odkázat.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že ani v tomto případě porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu