Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1952/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.1952.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding property rights interpretation. Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding property rights interpretation.

Numero d'incarto III.ÚS 1952/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by the Czech Republic against lower court rulings ordering payment for a disputed property. The applicant argued that the courts violated fundamental rights by interpreting a prior Constitutional Court decision inconsistently with her property ownership claims. The Court dismissed the complaint, ruling that the lower courts' conclusions were fully consistent with the established precedent and that the applicant's objections were already addressed in a related case.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are clearly unfounded when the lower courts' application of established precedent is consistent with the cited decision and does not violate fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal property rights interpretation precedent consistency clearly unfounded objection ex lege ownership

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2, Územní pracoviště České Budějovice, Prokišova 1202/5, 371 03 České Budějovice, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2008 č. j. 69 Co 144/2008-75 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. ledna 2008 č. j. 15 C 77/2007-55, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2008 č. j. 69 Co 144/2008-75 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. ledna 2008 č. j. 15 C 77/2007-55. Těmito rozhodnutími byla zavázána k povinnosti zaplatit ve výroku citovaného rozsudku nalézacího soudu označenou částku, kterou jí žalobce (takto vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) uhradil na základě neplatné kupní smlouvy vztahující se k přesně specifikovanému pozemku. Neplatnost této smlouvy dovodily obecné soudy coby přímý důsledek nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

, tedy na základě toho, že žalobce takto "kupoval" nemovitost, ve vztahu k níž již předtím nabyl vlastnického práva ex lege, resp. navrhovatelka "prodávala" nemovitost, k níž jí nesvědčilo vlastnické právo.

Napadenými rozhodnutími obecných soudů se navrhovatelka cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a spatřuje v nich rovněž porušení čl. 90 Ústavy ČR. Ve svých stížnostních bodech podrobuje rozsáhlé kritice závěry, které byly obecnými soudy vyvozeny z citovaného nálezu Ústavního soudu, pročež se domáhá, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poté, co posoudil námitky navrhovatelky, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze souhlasit s jejím tvrzením, dle něhož obecné soudy interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jejími shora označenými ústavně zaručenými základními právy. Konsekvence, jež vyvodily z nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

, jsou totiž naprosto adekvátní. Pro obecnou dostupnost uvedeného nálezu, s nímž jsou rozhodovací důvody napadených rozhodnutí ve shodě, postačí na jeho obsah odkázat. Pouze na okraj Ústavní soud připomíná, že právě pro specifika tehdy rozhodované věci z pohledu normativní konstelace v předmětném nálezu kromě vyložení dalších rozhodovacích důvodů závěrem konstatoval, že "lze tedy přisvědčit názoru navrhovatele, že zrušením části druhé čl. II. zákona č. 229/2001 Sb. se obnoví stav založený ustanoveními § 879c, § 879d a § 879e ObčZ".

V návaznosti na to, že prakticky veškeré námitky navrhovatelky byly předmětem posouzení Ústavního soudu ve věci

sp. zn. II. ÚS 755/06

, v níž byla rovněž navrhovatelem, v nynějším případě rozhodující senát odkazuje na odůvodnění usnesení ze dne 20. listopadu 2007

sp. zn. II. ÚS 755/06

, s jehož obsahem se ztotožňuje. Předmětný pozemek vedlejší účastník nabyl ex lege a z toho důvodu, mají-li být v těchto intencích pojaté úvahy konzistentní, i žalobě na plnění z neplatné smlouvy bylo následně vyhověno zcela důvodně. Řečeno poněkud jiným způsobem, právní závěry plynoucí z nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 2/02

takto ohledně právních úvah předurčují rovněž výsledek předmětného řízení o žalobě na plnění (srov. obdobně kupř. i usnesení

sp. zn. III. ÚS 2741/07

,

III. ÚS 3033/07

,

I. ÚS 3084/07

,

IV. ÚS 3151/07

,

IV. ÚS 210/08

).

Pro uvedené shledal Ústavní soud návrh zjevně neopodstatněným a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2008

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu