Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2291/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.2291.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation per statutory requirements.

Numero d'incarto II.ÚS 2291/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's request to appoint a lawyer, citing a procedural defect in the filing of the constitutional complaint. The applicant repeatedly ignored mandatory representation rules despite prior warnings and guidance on available legal aid. The court dismissed the petition because the absence of a lawyer violates statutory requirements for initiating constitutional review proceedings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2: The Constitutional Court requires mandatory lawyer representation for constitutional complaints and will not appoint counsel unless specific statutory conditions are met.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint procedure lack of legal counsel Constitutional Court jurisdiction procedural defect dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 790/04
Constitutional complaint dismissed for failure to meet formal requirements and lack of legal representation.
II. ÚS 82/05
Constitutional complaint dismissed for being filed late due to statutory service rules on weekends.
I. ÚS 169/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to cure formal defects and lack of legal representation.
IV. ÚS 190/05
Constitutional complaint dismissed due to failure to accept power of attorney with acceptance clause.
III. ÚS 243/05
Constitutional complaint dismissed because applicant failed to remove defects, specifically lacking mandatory lawyer representation.
III. ÚS 296/97
Constitutional Court rejects constitutional complaint regarding state's duty to provide legal representation in constitutional proceedings.
III. ÚS 655/05
Constitutional complaint dismissed for non-compliance with formal requirements despite prior warnings to the complainant.
III. ÚS 5/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 6/2006
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 38/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 59/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 201/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
III. ÚS 895/06

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele Ing. P. Ch., směřujícího proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 2. 2008 č. j. 14 E 334/2005-109 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 č. j. 27 Co 179/2008-120, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 11. 9. 2008 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele směřující proti rozhodnutí obecných soudů uvedeným v záhlaví, jež však nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel především při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Vlastním obsahem podání byla právě žádost navrhovatele, aby mu Ústavní soud pro řízení o ústavní stížnosti proti výše uvedenému rozhodnutí obecného soudu právního zástupce z řad advokátů ustanovil.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. I. ÚS 790/04

,

sp. zn. II. ÚS 82/05

,

sp. zn. I. ÚS 169/05

,

sp. zn. IV. ÚS 190/05

nebo

sp. zn. III. ÚS 243/05

a další). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením, včetně upozornění, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje; toho si je ostatně, jak sám uvádí v přípisu doručeném spolu s ústavní stížností, stěžovatel vědom.

Ústavní soud ve své judikatuře v minulosti vysvětlil (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 296/97

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 10, usn. č. 20, str. 411- 412, blíže viz i argumentaci in Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 106 a násl.), z jakých důvodů je vyloučeno, aby stěžovatelům sám právního zástupce ustanovil. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře nepřipustil přiměřené použití § 30 o. s. ř. (ustanovení advokáta soudem), protože neshledal podmínky pro takový postup podle § 63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory [§ 18 odst. 2, § 45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů], čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává obtíže.

Ústavní soud je toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci

sp. zn. III. ÚS 655/05

,

sp. zn. III. ÚS 5/06

,

sp. zn. III. ÚS 6/2006

,

sp. zn. III. ÚS 38/06

,

sp. zn. III. ÚS 59/06

,

III. ÚS 201/06

nebo

III. ÚS 895/06

) tudíž Ústavní soud přiměřeně použil ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2008

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj