Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 6/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.6.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.

Numero d'incarto III.ÚS 6/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. P. Ch. against lower court decisions because the applicant failed to engage a lawyer with full power of attorney. Although the applicant had been repeatedly warned about this procedural necessity in previous cases, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic. Consequently, the Court dismissed the complaint as inadmissible under the statutory provision regarding mandatory legal representation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of lawyer representation, even if prior warnings were given in identical cases.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility full power of attorney procedural defect Constitutional Court practice

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Učinil tak, aniž byl zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákona o Ústavním soudu").

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. P. Ch., za účasti Nejvyššího soudu se sídlem v Brně, Burešova 20, Městského soudu v Praze se sídlem v Praze 2, Spálená 2, a Obvodního soudu pro Prahu 5 se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 5, proti rozhodnutím těchto soudů ze dne 30.9.2005, č.j. 21 Cdo 797/2005-41, ze dne 21.12.2004, č.j. 53 Co 485, 486/2004-35, a ze dne 15.7.2004, č.j. 25 C 312/2003-28, resp. ze dne 25.8.2004, č.j. 25 C 312/2003-30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá .

Odůvodnění

Podáním, označeným jako ústavní stížnost se Ing. P. Ch. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení, jehož byl účastníkem v postavení žalovaného. Učinil tak, aniž byl zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákona o Ústavním soudu").

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. I. ÚS 790/04

,

sp. zn. II. ÚS 82/05

,

sp. zn. I. ÚS 169/05

,

sp. zn. IV. ÚS 190/05

nebo

sp. zn. III. ÚS 243/05

).

Ať již je nedostatek povinného zastoupení advokátem pojímán jako (odstranitelný) nedostatek podmínky řízení nebo (jak je spíše vlastní praxi Ústavního soudu) coby vada návrhu (ústavní stížnosti), vždy je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (zastavení řízení, resp. odmítnutí návrhu) pak lze teprve tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci

sp. zn. III. ÚS 655/05

) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o.s.ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2006

Vladimír K ů r k a v. r.

soudce zpravodaj