Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1730/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.1730.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding procedural fairness in court fee payment deadlines. The Court rejects claims of unequal treatment and unfair process. The decision upholds the lower courts' ruling on fee payment timing. The Court clarifies that statutory deadlines for court fees differ from procedural filing deadlines. The Court emphasizes that constitutional review does not cover substantive errors in civil proceedings. The Court notes that postal payment of fees is valid only upon credit transfer. The Court distinguishes between different types of time limits in the fee law. The Court finds no violation of the right to a fair trial. The Court concludes that the complaint is clearly unfounded under the law.

Numero d'incarto III.ÚS 1730/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by two individuals against a regional court decision. The complainants argued that the lower courts violated their rights to equal treatment and a fair process by rejecting their claim that they had timely paid court fees via postal service. The Court ruled that constitutional review is limited to procedural legality and does not cover substantive errors in civil cases, finding the lower courts' interpretation of the fee payment deadline legally sound. Consequently, the Court determined that no violation of the right to a fair trial occurred and the complaints were clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích: The Constitutional Court of the Czech Republic holds that constitutional complaints regarding civil proceedings are inadmissible if they merely dispute the substantive correctness of lower court decisions, and that statutory deadlines for court fee payments are distinct from procedural filing deadlines, thereby precluding a finding of unfair process when fees are not credited until after the deadline expires.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility court fee payment deadline fair trial right violation postal payment validity procedural vs substantive review equal treatment of parties statutory time limits

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Stížnosti stěžovatelů, jež vychází z předpokladu opaku, tudíž nebylo možné vyhovět, a Ústavní soud ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátě bez ústního jednání odmítl.
§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích
Oba soudy dospěly k závěru, že soudní poplatek byl zaplacen až po uplynutí lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, pročež k jeho odstranění již nemůže dojít ani na základě stěžovateli dovolávaného ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích.
§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
§ 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích
§ 57 odst. 3 obč. soudního řádu
by bylo dostačující tento den učinit podání u soudu nebo podání odevzdat u orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 obč. soudního řádu), povinnost vzniklá stěžovateli podáním odvolání proti rozhodnutí soudu I.
§ 567 odst. 2 občanského zákoníku
7 citovaného zákona o soudních poplatcích, přičemž při platbě prostřednictvím pošty či peněžního ústavu je taková povinnost splněna dnem, kdy předepsaná částka je připsána na účet oprávněného (§ 567 odst. 2 občanského zákoníku per analogiam)".
§ 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb.
zaplatit poplatek dle § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, měla být splněna ve lhůtě, vyplývající z § 9 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ O. M. a 2/ S. M., zastoupených JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 30. 4. 2008 č. j. 15 Co 282/2008-24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"), stěžovatelé navrhli, aby pro porušení zásady rovnosti účastníků řízení a práva na spravedlivý proces Ústavní soud zrušil v záhlaví citované usnesení krajského soudu, které bylo vydáno v jejich občanskoprávní věci, jmenovitě v jimi zahájeném řízení o žalobě pro zmatečnost.

Touto žalobou stěžovatelé - s odvoláním na ustanovení § 229 odst. 4, § 83 o. s. ř. a § 35 odst. 3 ex. řádu - napadli usnesení, jímž soud prvního stupně proti nim (coby povinným) nařídil exekuci, a dále usnesení, kterým odvolací soud jejich odvolání proti němu odmítl. Jelikož stěžovatelé nezaplatili soudní poplatek z návrhu na zahájení tohoto řízení, Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 21. 1. 2008 č.j. 7 C 303/2007-7 řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o soudních poplatcích"), zastavil. S podáním, označeném jako "odvolání", naložil jako s návrhem na zrušení tohoto usnesení, jelikož v něm stěžovatelé toliko vysvětlovali, proč soudní poplatek nezaplatili (a že jej uhrazují dodatečně); usnesením ze dne 28. 3. 2008 č.j. 7 C 3003/2007-16 soud prvního stupně tento návrh zamítl a soud odvolací - stížností napadeným - usnesením jeho rozhodnutí potvrdil. Oba soudy dospěly k závěru, že soudní poplatek byl zaplacen až po uplynutí lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, pročež k jeho odstranění již nemůže dojít ani na základě stěžovateli dovolávaného ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích.

Stěžovatelé těmto závěrům obecných soudů oponují; jsou přesvědčeni, že soudní poplatek byl zaplacen včas, neboť v poslední den lhůty pro odvolání příslušný soudní tiskopis s vylepenými kolky předali k poštovní přepravě. Pakliže soudy odmítly k tomu přihlédnout, a naopak vycházely z toho, že tento tiskopis byl soudu dodán poštou až po této lhůtě, a tudíž opožděně, porušily podle stěžovatelů "zásadu rovnosti účastníků a na nároku na spravedlivý proces".

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Z toho, co bylo stěžovateli vylíčeno o stavu a výsledku jejich občanskoprávního řízení, je očividné, že v kontextu ústavněprávním nemůže jít o nic jiného, než o garance článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), podle kterého se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Jinak řečeno, jde o to, zda stěžovatelům nebyl odepřen přístup k soudu, resp. zda zastavení řízení o jimi podané žalobě pro zmatečnost bylo vskutku důsledkem toho, že stěžovatelé nedodrželi "stanovený postup", anebo podmínky pro zastavení řízení naopak dány nebyly. Argument stěžovatelů o nedostatku jejich procesní rovnosti v řízení je naopak zcela nepřípadný, a to na prvý pohled.

Deficit spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny se v rovině právního posouzení věci nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů.

Výše vymezený procesní kontext splnění těchto podmínek nenasvědčuje; výhrady stěžovatelů jsou především (podústavní) procesualistickou polemikou s obecnými soudy, a jestliže soudy svá rozhodnutí náležitě a racionálně odůvodnily, o rozhodnutích "svévolných" být řeč nemůže, což je pro ústavněprávní přezkum významným východiskem.

Platí však i dále, že názor, že pro naplnění podmínek pro zrušení usnesení o zastavení řízení podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích je zapotřebí, že "nejpozději v poslední den lhůty musí být poplatek v dispozici příslušného soudu (ať už v kolkových známkách, v hotovosti v pokladně, na bankovním účtu)", a že naopak zde "nejde o procesní lhůtu pro podání účastníka ... kde postačí v poslední den lhůty předat podání doručujícímu orgánu", který vyslovil odvolací soud, není prima facie nesprávný. Nelze jednoznačně odmítnout argument, že "zaplatit" (ve lhůtě k odvolání proti usnesení o zastavení řízení ve smyslu uvedeného ustanovení) se neidentifikuje s pojmem "učinit (ve lhůtě) procesní podání", a proto se ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. nutně uplatnit nemusí.

V usnesení ze dne 7. 12. 2006

sp. zn. III. ÚS 689/06

vyslovil Ústavní soud názor, že "i když ke splnění lhůty k odvolání ... by bylo dostačující tento den učinit podání u soudu nebo podání odevzdat u orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 obč. soudního řádu), povinnost vzniklá stěžovateli podáním odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, tj. zaplatit poplatek dle § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, měla být splněna ve lhůtě, vyplývající z § 9 odst. 7 citovaného zákona o soudních poplatcích, přičemž při platbě prostřednictvím pošty či peněžního ústavu je taková povinnost splněna dnem, kdy předepsaná částka je připsána na účet oprávněného (§ 567 odst. 2 občanského zákoníku per analogiam)".

S tím je právní názor obecných soudů, jež v dané věci uplatnily, evidentně souladný.

Oproti tomu v nálezech, v nichž se operuje s názorem odlišným (

sp. zn. II. ÚS 738/2000

či sp. zn. 318/200, na nějž stěžovatelé odkazovali), je uvažována situace podle § 9 odst. 1, příp. odst. 2 zákona o soudních poplatcích, a dovozovány důsledky tam předpokládané lhůty jakožto procesní ve smyslu § 55 o. s. ř. Je však zjevné, že lhůta podle ustanovení § 9 odst. 7 zákona, která je rozhodná v dané věci, má charakter jiný, jelikož je založena přímo zákonem.

Z řečeného plyne, že o nedostatek spravedlivého procesu, jak byly jeho podmínky shora vyloženy, zde nejde, resp. nelze jej spolehlivě dovodit.

Je proto namístě závěr, že zastavení řízení s protiústavním odepřením přístupu stěžovatelů k soudu ztotožnitelné není. Stížnosti stěžovatelů, jež vychází z předpokladu opaku, tudíž nebylo možné vyhovět, a Ústavní soud ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátě bez ústního jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2008

Jiří Mucha

předseda senátu