Constitutional Court dismisses appeal claiming expert fee orders violated fair trial rights under Czech Charter. Court finds no rights infringement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defendant in a paternity proceeding against court orders setting expert witness fees. The applicant argued the lower courts failed to provide specific reasoning for the fees, violating the right to a fair trial. The Court ruled that these non-meritorious orders do not directly infringe constitutional rights and that the reasoning requirement was met by the record.
Regesto Legislator
Generato dall'IAčl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; čl. 83 Ústavy ČR; Ústavní soud odmítá ústavní stížnost proti usnesením o přiznání znalečného, pokud tyto rozhodnutí nemeritorní povahy a nezasahují do ústavně zaručených práv stěžovatele.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 37 Co 304/2006, a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 6. 12. 2004, č.j. 5C 741/97-137, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod - zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto v řízení o určení otcovství (v němž vystupoval jako žalovaný) o odměně ustanovené znalkyně RNDr. M. L., CSc. (o znalečném). Napadeným rozhodnutím stěžovatel vytýká především nedostatek odůvodnění, a co do rozhodnutí odvolacího soudu poukazuje na to, že je "zcela obecné, nekonkrétní a neadresné ...bez zohlednění konkrétní situace a odvolacích námitek".
Z ústavní stížnosti, připojených listin a vyžádané kopie usnesení soudu prvního stupně se podává následující.
Napadeným usnesením ze dne 6. 12. 2004, č.j. 5C 741/97-137, přiznal okresní soud znalkyni RNDr.M. L., CSc., znalečné v celkové částce 3.970,- Kč, jež se sestávalo z odměny znalce ve výši 3.200,- Kč a "nákladů - hrazených na účet Ústavu hematologie a krevní transfuze" ve výši 770,- Kč.
K odvolání stěžovatele (v řízení žalovaného) odvolací soud usnesením ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 37 Co 304/2006, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí poukázal na to, že náklady i odměna byly přiznány ve výši obvyklé u posudků tohoto druhu; ve vztahu k přiznaným nákladům je podle něj rozhodující, aby byly vynaloženy v souvislosti s "podáváním posudku", přičemž není podstatné, zda žalovaný (stěžovatel) "zavinil či nezavinil případné další obesílání".
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ve své judikatuře Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Jestliže postupují v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud dojít k závěru, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
V usnesení ze dne 29. 9. 2005,
sp. zn. III. ÚS 292/05
(publ. : ASPI 34734 JUD), se Ústavní soud vyslovil k povaze rozhodnutí, kterými obecný soud ustanovuje znalce (§ 127 o.s.ř.) či (následně) rozhoduje o znalečném (§ 139 odst. 2 o.s.ř), jakož i ku způsobilosti těchto rozhodnutí zasáhnout do základních práv účastníků řízení. Vycházeje z toho, že jde o rozhodnutí nemeritorní povahy, zde vyslovil, že "samotným vydáním těchto usnesení stěžovatel nemohl být a ani nebyl na svých ústavně zaručených právech dotčen". K zásahu do těchto práv by mohlo dojít "až teprve v případě, že by stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení", z čehož plyne, že "teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv stěžovatele".
To je významné potud, že stejně tak je tomu i v posuzované věci.
Je zjevné, že stěžovatel ani v tomto případě nesměřuje ústavní stížností proti výroku soudu, jímž by mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení (včetně znalečného), ale napadá - pro porušení práva na spravedlivý proces - usnesení obecných soudů o přiznání znalečného (§ 139 odst. 2 o.s.ř.) ustanovené znalkyni.
Jestliže samo napadené rozhodnutí obecného soudu o přiznání znalečného ustanovenému znalci není (v dané chvíli) samo o sobě nadáno schopností zasáhnout do oblasti ústavně zaručených práv stěžovatele, který byl v řízení v procesním postavení žalovaného, nemůže být stěžovatelova ústavní stížnost již proto posouzena jinak, než jako zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Co do námitky nedostatečného odůvodnění je vhodné - nad rámec uvedeného - poznamenat, že usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo přiznáno znalečné, má povahu usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval; písemné vyhotovení takového usnesení tudíž nemusí odůvodnění obsahovat (§ 169 odst.2 o.s.ř.). Z povahy věci navíc vyplývá, že soud prvního stupně vycházel z obsahu listin předložených znalcem, jež se staly součástí soudního spisu, přičemž specifikace jednotlivých složek znalečného je zřejmá i z výrokové části jeho usnesení; i takovéto rozhodnutí pak bylo možno v odvolacím řízení přezkoumat, jestliže se jeho důvody podávaly rovněž ze spisu.
Požadavku náležitého odůvodnění rozhodnutí v rozsahu požadavků, zakotvených v § 157 o.s.ř. dostál i odvolací soud, jestliže dostatečně konkrétně uvedl, o jaké skutečnosti se jak on, tak soud prvního stupně, opíral. Námitce, spočívající v "zcela obecném, nekonkrétním a neadresném odůvodnění" lze - v obecné rovině - přisvědčit potud, že svojí stručností nemusí odpovídat očekávání stěžovatele v reakci na jeho námitky; jestliže je však z rozhodnutí, byť ve stručnosti patrno, v jakém rozsahu bylo napadené usnesení odvolacím soudem přezkoumáno a jaké okolnosti vzal soud za podstatné, nelze upřít, že se z něj informace, z jakých důvodů bylo vydáno stěžovateli nepříznivé rozhodnutí, podává.
Je tudíž namístě uzavřít, že se stěžovateli zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo, a tento závěr, jak se podává z řečeného, lze mít za zřejmý.
Ústavní soud proto ústavní stížnost posoudil jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2007
Vladimír Kůrka
předseda senátu