Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant F. O. against a Supreme Court decision. The applicant failed to appoint a lawyer, violating mandatory representation rules, and the Court deemed the submission procedurally defective. Although the applicant had been previously instructed on these requirements, the Court found that reiterating the rule in every identical case would be ineffective and formalistic, noting the applicant's own admission of the defect.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; A constitutional complaint lacking mandatory lawyer representation is inadmissible, and repeated instruction in identical cases does not justify individual procedural warnings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. O.,proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2007, č.j. Cmo 438/2006-29, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, napadá stěžovatel v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci "o zastavení řízení ve věci podvodně ukradených vkladů v kampeličkách".
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. II. ÚS 21/05
,
sp. zn. I. ÚS 614/05
,
sp. zn. II. ÚS 664/05
,
sp. zn. III. ÚS 513/06
nebo
sp. zn. II. ÚS 554/06
a další).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Vědomost o povinném zastoupení a důsledcích toho, že tato podmínka podání není splněna, dává stěžovatel ostatně najevo i v posuzovaném návrhu, když zde výslovně uvádí, že "se domáhá povinného zamítnutí ústavní stížnosti pro absenci zastoupení, aby Evropský soud opakovaně nenamítal nevyčerpání opravných prostředků Ústavním soudem".
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci
sp. zn. II. ÚS 21/05
,
sp. zn. I. ÚS 614/05
,
sp. zn. II. ÚS 664/05
,
sp. zn. III. ÚS 513/06
nebo
sp. zn. II. ÚS 554/06
) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o.s.ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2007
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj