Constitutional Court dismissed constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because the submission failed to meet statutory formalities and lacked mandatory legal representation. Although the Court extended the deadline for correcting defects and requested the Bar Association to appoint counsel, the applicant did not secure a lawyer or remove the identified flaws. Consequently, the Court ruled that the complaint was inadmissible under the law governing its procedure.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint submitted without mandatory legal representation and failing to correct formal defects within the prescribed deadline is inadmissible and must be dismissed.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele F. O., o návrhu ze dne 28. 11. 2005, takto :
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 29. 11. 2005, obrátil na Ústavní soud se žádostí zejména o přezkum postupu Městského soudu v Praze v řízení, vedeném pod sp.zn. 7 Ca 260/2003.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení § 30 odst.1 a § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl navrhovatel vyzván k odstranění vad svého podání ve lhůtě 20 dnů. Tento přípis byl navrhovateli doručen oproti podpisu dne 19. 12. 2005.
Navrhovatel přípisem ze dne 20. 12. 2005 sdělil, že k Ústavnímu soudu zaslal řadu podání, a není mu tedy jasné, které jeho věci se uvedená výzva Ústavního soudu týká. Požádal proto Ústavní soud o upřesnění. Obsahem přípisu byla dále navrhovatelova polemika v otázce zákonných náležitostí podání k Ústavnímu soudu, o nichž byl výzvou vyrozuměn. Vyslovil mimo jiné pochybnosti o určení advokáta Českou advokátní komorou. Ústavní soud proto přípisem ze dne 2. 1. 2006 navrhovatele vyrozuměl o prodloužení lhůty k odstranění vad o dalších 10 dnů od jejího doručení a současně požádal Českou advokátní komoru, aby, pokud se na ni navrhovatel obrátí, mu advokáta určila, aby právo navrhovatele na právní pomoc v řízení před Ústavním soudem bylo ošetřeno. Přípis Ústavního soudu byl navrhovateli doručen dne 5. 1. 2006 do vlastních rukou. Navrhovatel pak Ústavnímu soudu zaslal přípis, v němž znovu rozvedl své úvahy o posuzované věci, z něhož nicméně nevyplývá, že by vyvinul jakékoli úsilí si povinné právní zastoupení v dané kauze obstarat.
Ústavní soud konstatuje, že dne 16. 1. 2006 marně uplynula prodloužená soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je navrhovatel přes poučení o možných následcích odstranil.
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že navrhovateli byly výše uvedenou výzvou Ústavního soudu vytčeny vady jeho podání, přičemž byla zdůrazněna zejména jeho povinnost plynoucí z ustanovení § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě speciální plné moci. Navrhovatel byl informován, že citovaný zákon neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, má možnost obrátit se na Českou advokátní komoru (pobočka Brno, nám. Svobody 84/15, 602 00 Brno) se žádostí o určení advokáta. Ústavní soud požádal Českou advokátní komoru, aby v případě, že se na ni navrhovatel obrátí, mu advokáta určila. Navrhovatel byl dále upozorněn, že pokud vytčené vady podání nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh bez dalšího dle § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Navrhovatel však žádné kroky k zajištění svého právního zastoupení nepodnikl, resp. o nich Ústavní soud ve lhůtě k tomu stanovené nevyrozuměl.
Přestože bylo zajištěno navrhovatelovo právo na právní pomoc, vytčené vady jeho podání nebyly ve lhůtě k tomu stanovené odstraněny.
Nad rámec Ústavní soud uvádí, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a stojí tedy mimo soustavu obecných soudů. V řízení o ústavních stížnostech se zabývá posouzením případných dotčení v rovině ústavní, nikoli zákonné, řízení má proto řadu specifik. Povinná účast advokáta při zpracování ústavní stížnosti má předně zabezpečit splnění zákonem stanovených náležitostí, k nimž patří kvalifikované vyhodnocení skutečností, které signalizují porušení ústavnosti, včetně označení dotčených ústavně zaručených práv. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem lze spatřovat i ve snaze garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení a omezit zbytečná podání. Ústavní soud se naznačenou otázkou opakovaně zabýval (srov. stanovisko Pl.ÚS-st-1/96, usnesení II. ÚS 141/97, usnesení III. ÚS 296/97 a další). Na opodstatněnost zákonné úpravy povinného právního zastoupení ve své judikatuře opakovaně poukazuje.
Za této situace, kdy navrhovatel i přes poučení o možných následcích vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, Ústavní soud jeho návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2006
S t a n i s l a v B a l í k
soudce zpravodaj