Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 591/05 ECLI:CZ:US:2005:2.US.591.05 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for being filed after the mandatory 60-day deadline expired.

Numero d'incarto II.ÚS 591/05
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint because it was submitted after the mandatory 60-day deadline expired. The applicant sought to challenge family court rulings increasing his child support obligations, but the court determined the deadline began running from the delivery of the second-instance judgment on April 7, 2005. Since the complaint was postmarked in October 2005, the court ruled that the rigid time limit could not be extended, rendering the filing inadmissible.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 243b odst. 5 občanského soudního řádu: The 60-day deadline for filing a constitutional complaint is mandatory and cannot be extended, and the period begins from the delivery of the final procedural decision, not from the rejection of an inadmissible appeal.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory deadline mandatory time limit child support enforcement procedural inadmissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 243b odst. 5 občanského soudního řádu
§ 218 písm. c) občanského soudního řádu
5 ve spojení s ustanovením § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítnuto pro jeho nepřípustnost.
§ 237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu
Odvolací soud totiž rozsudkem napadeným dovoláním rozhodoval ve věci upravené zákonem o rodině, kdy ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu dovolání až na vyjmenované typy řízení nepřipouští; o žádnou z výjek přitom v předmětném řízení nešlo.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci návrhu stěžovatele R. M., advokátem nezastoupeného, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 7. 2004 sp. zn. 16P 30/2004 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2005 sp. zn. 55 Co 498/2004, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem označeným jako "mimořádný opravný prostředek", jímž se domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů vydaných ve věci péče o nezletilé děti stěžovatele Petra a Janu (jedná se o pseudonymy). Napadenými rozsudky byla stěžovateli k návrhu matky zvýšena jeho vyživovací povinnost vůči oběma nezletilým a rozhodnuto o výši a způsobu úhrady nedoplatku na výživném. V textu podání pak stěžovatel uvedl, že ve věci podal ještě "mimořádný opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze, který byl zamítnut, neboť stěžovatel nemá právnické vzdělání".

Soudce zpravodaj se nejprve zabýval podáním stěžovatele z hlediska jeho formálních náležitostí, jak je vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Protože z textu podání nebylo zcela zřejmé, jaké opravné prostředky vlastně stěžovatel proti prvostupňovému rozsudku podal, a protože stěžovatel nepřipojil k podání kopie napadených rozhodnutí, vyžádal soudce zpravodaj příslušná rozhodnutí, jakož i informaci o datu jejich doručení stěžovateli, od obecného soudu.

Z následného přípisu Obvodního soudu pro Prahu 9 a obsahu připojených stejnopisů ve věci vydaných rozhodnutí soudce zpravodaj zjistil, že rozsudek soudu prvého stupně byl stěžovateli, resp. jeho zástupci, doručen dne 30. 8. 2004 a napadený rozsudek soudu odvolacího dne 6. 4. 2005. Proti rozsudku Městského soudu v Praze pak podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením zde dne 30. 8. 2005 č. j. 30 Cdo 1835/2005-246 odmítl; usnesení převzal stěžovatel dne 11. 10. 2005. Dovolání stěžovatele bylo podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s ustanovením § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítnuto pro jeho nepřípustnost. Odvolací soud totiž rozsudkem napadeným dovoláním rozhodoval ve věci upravené zákonem o rodině, kdy ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu dovolání až na vyjmenované typy řízení nepřipouští; o žádnou z výjek přitom v předmětném řízení nešlo.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení zákona o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy, a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit (např. usnesení IV. ÚS 248/96).

V posuzované věci počala lhůta k podání ústavní stížnosti stěžovateli běžet dne následujícího po dni doručení rozsudku Městského soudu v Praze, tedy dne 7. 4. 2005. Počátek běhu lhůty nelze vázat na doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání stěžovatele, neboť k odmítnutí dovolání nedošlo z důvodu záležejícího na uvážení dovolacího soudu, ale v souzené věci bylo dovolání nepřípustné ze zákona. O tom byl také stěžovatel odvolacím soudem řádně poučen. Jiný závěr by znamenal tolerovat stěžovateli delší lhůtu k podání ústavní stížnosti, než umožňuje zákon, což není možné. Předmětné podání stěžovatel předal k poštovní přepravě dne 24. října 2005, tedy zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

S ohledem na zmeškání podací lhůty již soudce zpravodaj, veden zásadou hospodárnosti řízení, stěžovatele nevyzýval k odstranění dalších formálních vad, spočívající zejména v nedoložení zastoupení advokátem a nedostatku obsahových náležitostí návrhu. Na rozhodnutí by totiž ani případné odstranění vad nic nezměnilo.

Soudci zpravodaji s ohledem na shora popsané okolnosti nezbylo, než stěžovatelův návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu k jeho podání.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2005

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj