Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 703/01 ECLI:CZ:US:2003:2.US.703.01 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding tax assessment interpretation.

Numero d'incarto II.ÚS 703/01
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing, finding it manifestly unfounded. The applicant challenged tax assessments based on property transfer disputes, arguing violations of fundamental rights regarding valuation methods and legal interpretation. The court ruled that reviewing ordinary statutory interpretation by lower courts does not constitute a violation of constitutional rights unless there is an extreme contradiction with principles of justice.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is manifestly unfounded and must be rejected without a hearing if the challenged decision merely interprets ordinary law without violating constitutional principles or showing an extreme contradiction with justice.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal manifestly unfounded ordinary law interpretation tax assessment dispute fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
čl. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod
11 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl.
čl. 1 Ústavy ČR
1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 1 Ústavy ČR.
§ 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.
§ 44 odst. 2 a § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb.
Stejně tak nebyl dán důvod k použití pomůcky ve smyslu § 44 odst. 2 a § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě, ve složení předseda JUDr. Vojtěch Cepl a soudci JUDr. Jiří Malenovský a JUDr. Antonín Procházka, ve věci navrhovatele město Ostrov, Klínovecká 1204, Ostrov, zastoupeného Mgr. P. T., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2001, sp. zn. 30 Ca 137/2000, rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 29. 3. 2000, č. j. 1850/140/2000, a č. j. 1852/140/2000, ve spojení s platebními výměry Finančního úřadu v Ostrově ze dne 19. 11. 1999, č. j. 31513/99/129971/1145, a ze dne 26. 11. 1999, č. j. 32253/99/129971/1145, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se domáhal cestou ústavní stížnosti, kterou podal k poštovní přepravě dne 6. 12. 2001, tedy včas (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.), zrušení všech výše uvedených rozhodnutí. Svůj návrh odůvodnil tím, že se jimi cítí dotčen na právech, která jsou zakotvena v čl. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 1 Ústavy ČR. Uvedl, že mu byla příslušným finančním orgánem uložena povinnost uhradit daň z převodu nemovitostí, přičemž výše této daně podle jeho přesvědčení nemá oporu ve vyhlášce č. 178/1994 Sb., ve znění vyhlášky č. 295/1995 Sb. a ve skutečnostech, týkajících se předmětu prodeje a účinků vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí. Stanovená kupní cena navazovala na ocenění bytových domů znalcem, který byl povinen ocenit nemovitosti kombinací nákladové a výnosové metody. Finanční orgány však cenu zjištěnou tímto způsobem neakceptovaly a tvrdily, že metoda ocenění nemovitostí byla chybná, že měla být provedena nákladovým způsobem, neboť nájemní vztah dosavadních nájemců bytů v obytném domě zanikl ke dni nabytí jejich vlastnického práva, když tito vstoupili do práv a povinností pronajímatele (původního vlastníka). Stejně tak nebyl dán důvod k použití pomůcky ve smyslu § 44 odst. 2 a § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tvrzená pochybení a nezákonnost rozhodnutí nebyla odstraněna ani Krajským soudem v Plzni, u kterého se podanými žalobami domáhal jejich přezkoumání.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud byl k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka byla při jejím podání řádně zastoupena a vyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou.

Věc byla Ústavním soudem posouzena z hlediska její opodstatněnosti. Opodstatněností ústavní stížnosti je přitom v řízení před Ústavním soudem rozumět to, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, porušilo, nikoli pouze zasáhlo, základní práva a svobody stěžovatelů. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je v tomto směru zjevně neopodstatněná a ke stěžovatelem namítanému porušení uvedených ústavně zaručených základních práv a svobod nedošlo.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 30 Ca 137/2000, bylo zjištěno, že se jmenovaný soud vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel uplatnil v žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 29. 3. 2000, č. j. 1850/140/2000 a č. j. 1852/140/2000. Tyto námitky stěžovatel v podstatě opakuje i nyní cestou ústavní stížnosti. Stěžovatel tak pouze vznáší námitky k právním závěrům, které se ale týkají výkladu ustanovení obyčejného zákona, konkrétně zejména příslušných ustanovení zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, [§ 10 písm. a)], jakož i souvisejících právních předpisů, včetně příslušných ustanovení zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, popř. zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Přezkoumávání takových otázek Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší, pokud současně v řízení nedošlo k porušení ústavních principů soudního řízení a pokud závěry obecných soudů při výkladu obyčejného zákona nejsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

V daném případě Ústavní soud takovýto extrémní rozpor neshledal, když je třeba uvést, že krajský soud své obsáhlé rozhodnutí přiléhavě odůvodnil a podrobně vyložil důvody, pro které přezkoumaná rozhodnutí orgánů finanční správy, která jsou aplikací obyčejného hmotného a procesního daňového práva, shledal zákonnými. Dále se považuje za potřebné uvést, že obdobnými námitkami téhož stěžovatele se již Ústavní soud zabýval v usneseních,

sp. zn. III. ÚS 703/2001

, a

sp. zn. IV. ÚS 703/2001

, a II. senát Ústavního soudu při projednání předmětné ústavní stížnosti neshledal žádný důvod, proč by se měl odchýlit od právního názoru, který byl podrobněji rozveden zejména v posledně uvedeném usnesení.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. S ohledem na tento závěr již nebylo nutno požadovat odstranění vad plné moci právního zástupce stěžovatele, neboť to nemohlo mít na výsledek řízení žádný vliv.

Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2003

Vojtěch Cepl

předseda senátu