Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 703/01 ECLI:CZ:US:2002:3.US.703.01 Generato dall'IA

Constitutional court dismisses appeal claiming tax assessment violated fundamental rights due to lack of legal basis.

Numero d'incarto III.ÚS 703/01
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a taxpayer challenging property transfer tax assessments. The applicant argued that the tax liability lacked legal support and violated fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected this claim as manifestly unfounded because the Regional Court had thoroughly examined and correctly applied the relevant tax valuation laws and regulations.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if it is manifestly unfounded, particularly when the lower court has fully addressed the applicant's objections and correctly applied the governing legal provisions.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint manifestly unfounded property transfer tax fundamental rights regional court review tax valuation laws Charter of Fundamental Rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod
11 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl.
čl. 1 Ústavy
1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 Ústavy.
čl. 10 Ústavy

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 703/01

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Město O., zastoupeného Mgr. P.T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. září 2001, sp. zn. 30 Ca 247/2000, rozhodnutí FŘ ze dne 29. června 2000, č.j. 4272/140/2000 a č.j. 4269/140/2000, F.ú. ze dne 26. listopadu 1999, č.j. 32166/99/129971/1145, a ze dne 19. listopadu 1999, č. j. 31514/99/129971/1145, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel, který se domáhal cestou ústavní stížnosti zrušení všech výše označených rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že se jimi cítí dotčen na právech, která jsou zakotvena v čl. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 Ústavy. Uvedl, že mu byla příslušným finančním orgánem uložena povinnost uhradit daň z převodu nemovitostí, přičemž výše této daně podle jeho přesvědčení nemá oporu v právních předpisech a ve skutečnostech, týkajících se předmětu prodeje a účinků vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí. Tvrzená pochybení a nezákonnost rozhodnutí nebyla odstraněna ani Krajským soudem v Plzni, u kterého se podanými žalobami domáhal jejich přezkoumání.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 247/2000 bylo zjištěno, že se jmenovaný soud vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel uplatnil v žalobě proti rozhodnutím FŘ ze dne 29. června 2000, č.j. 4272/140/2000 a č. j. 4269/140/2000. V odůvodnění rozsudku pak zcela vyčerpávajícím způsobem vyložil ustanovení § 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., a jeho aplikaci pro stanovení zákonného způsobu ocenění staveb - s ohledem na den jejího nabytí a na obsah § 20 a násl. vyhl. č. 178/1994 Sb., a § 21 a násl. vyhl. č. 279/1997 Sb., jakož i důvody, pro které přezkoumaná rozhodnutí příslušného finančního orgánu shledal zákonnými. Proto zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2002