Constitutional Court orders court to stop delays and act immediately due to four-year inactivity.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court ruled in favor of the petitioner against the Regional Commercial Court in Prague for four years of judicial inactivity. The petitioner argued this violated constitutional rights to a speedy trial, while the court claimed delays were due to general workload. The court rejected the workload defense, finding the court's failure to act despite repeated urgency requests constituted a clear violation of constitutional guarantees.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArticle 90 of the Constitution; Article 38, Section 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms: The state must organize its judiciary so that citizens' rights are protected within reasonable time limits, and systemic delays cannot be shifted onto individuals.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Průtahy v soudním řízení - Krajský obchodní soud v Praze
Ústavní soud
rozhodl dne 10. listopadu 1998 v senátě ve věci
ústavní stížnosti P. V., zastoupeného JUDr. Z. K., advokátem AK,
proti nečinnosti soudu a průtahům v soudním řízení ve věci sp. zn.
3 Cm 353/94 Krajského obchodního soudu v Praze, za účasti
Krajského obchodního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Krajskému obchodnímu soudu v Praze se ukládá, aby
nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 3 Cm
353/94 a aby neprodleně v této věci jednal.
Odůvodnění.
Svou ústavní stížností došlou Ústavnímu soudu dne 12. 8.
1998 napadá stěžovatel nečinnost a průtahy v soudním řízení ve
věci sp. zn. 3 Cm 353/94 Krajského obchodního soudu v Praze, neboť
tento soud po dobu čtyř let nebyl schopen nařídit ve stěžovatelově
věci jednání, přestože jiné jeho spory vyřídil v podstatně kratší
době. Stěžovatel má za to, že touto nečinností soudu jsou
porušována jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 90
Ústavy ČR, jakož i v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje, aby Ústavní soud
uložil svým nálezem Krajskému obchodnímu soudu v Praze
nepokračovat v průtazích ve věci shora uvedené spisové značky
a v této věci jednat.
Krajský obchodní soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 21.
10. 1998 rozvedl důvody, z jakých dosud nebylo nařízeno ústní
jednání, s tím, že podle jeho názoru ve vyřizování v této věci
k průtahům nedochází.
Z obsahu spisu sp. zn. 3 Cm 353/94 Krajského obchodního soudu
v Praze Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, podnikající pod
obchodním jménem P. V. - M., se žalobou, došlou Krajskému
obchodnímu soudu v Praze dne 10. 1. 1994, domáhá proti žalované
spol. s r. o. G. v P. zaplacení částky 257 400,-- Kč
s příslušenstvím. Krajský soud v Praze vydal v předmětné věci
platební rozkaz ze dne 2. 9. 1994, čj. 63 Ro 31/94-7, který
žalovaný napadl odporem. Krajský obchodní soud vyzval žalovaného
k vyjádření k žalobě a stanovil mu lhůtu do 14. 7. 1995, kterou
poté přípisem ze dne 14. 8. 1995 prodloužil o 15 dnů. Tento přípis
soudu byl posledním úkonem ve věci, přestože stěžovatel dne 4. 6.
1997 žalobní návrh doplnil a opětovně nařízení jednání urgoval,
a to současně i postupem podle ustanovení § 29 a násl. zákona ČNR
č. 436/1991 Sb.
Podle článku 90 Ústavy ČR jsou soudy povolány
především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly
ochranu právům. Článek 38 odst. 2 Listiny mimo jiné stanoví, že
každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných
průtahů. Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním je proto třeba
přisvědčit stěžovateli v tom, že v řízení ve věci sp. zn. 3 Cm
353/94 Krajského obchodního soudu v Praze dochází k porušování
jeho ústavně zaručených práv. Podstatným pro toto konstatování je
způsob, jakým krajský obchodní soud přistupuje k projednání věci.
Po dobu tří let i přes opakované urgence stěžovatele nejenže
neučinil žádný procesní úkon, ale od června 1997 nedoručil
žalovanému k vyjádření změnu žalobního návrhu stěžovatele, jenž
sám vyjádření žalovaného k původnímu žalobnímu návrhu i přes
uplynutí stanovené lhůty nemá k dispozici dodnes. Námitky soudu,
že k těmto průtahům došlo v důsledku obecně známé a u tohoto soudu
také existující přetíženosti, lze stěží akceptovat. Jak již
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatoval (viz IV.
ÚS 55/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 2, str.
35, C. H. Beck, Praha, 1995,
I. ÚS 5/96
, tamtéž - sv. 6, str.
335,
IV. ÚS 466/97
), je věcí státu organizovat své soudnictví tak,
aby principy soudnictví zakotvené v Listině byly respektovány.
Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži těch, kteří
od soudu právem očekávají ochranu svých práv v "přiměřené lhůtě".
V daném případě bylo prokázáno, že Krajský obchodní soud v Praze
nejedná o právech stěžovatele v přiměřených časových dimenzích
a svou nečinností zasahuje do jeho ústavně chráněných práv.
Ústavní soud proto ústavní stížnosti pro porušení článku 90
Ústavy ČR a článku 38 odst. 2 Listiny podle ustanovení § 82 odst.
2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) citovaného zákona uložil
Krajskému obchodnímu soudu v Praze, aby dále nepokračoval
v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 3 Cm 353/94 a aby
v této věci neprodleně jednal.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. listopadu 1998