Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 5/96 ECLI:CZ:US:1996:1.US.5.96 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses inaction claim against district court for procedural delays violating right to speedy trial.

Numero d'incarto I.ÚS 5/96
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by tenants against the District Court in Ústí nad Labem for delays in their proceedings. The tenants alleged that the court's inaction violated their right to a trial without unnecessary delays under Article 38 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. Although the court admitted to procedural errors and delays, the Constitutional Court ruled that the delay did not constitute a violation of the right to a speedy trial.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Art. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; The Constitutional Court holds that a delay in judicial proceedings does not violate the right to a speedy trial unless it is excessive and unjustified.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court inaction of court speedy trial procedural delay fundamental rights Charter of Fundamental Rights judicial efficiency

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

K nečinnosti soudu a k průtahům v soudním řízení jako jinému zásahu orgánu veřejné moci

Ústavní soud České republiky

rozhodl ve věci ústavnístížnosti stěžovatelů M. Č. a spol. proti jinému zásahu Okresníhosoudu v Ústí nad Labem do ústavně zaručených základních práv a svobod, ve věci sp. zn. 15 C 246/93, t a k t o :

Ústavní soud České republiky u k l á d á

Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby nepokračoval v průtazích vevěci, vedené u něj pod spisovou značkou 15 C 246/93, a abyneprodleně v této věci jednal.

Odůvodnění:

I. Svojí ústavní stížností navrhovatelé napadají nečinnost Okresního soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 15 C 246/93. Dovozují, že svou nečinností porušuje Okresní soud v Ústí nadLabem právo navrhovatelů na projednání jejich žaloby bez

zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základníchpráv a svobod. Domáhají se proto vydání nálezu, jímž bude nařízeno Okresnímu soudu v Ústí nad Labem nařídit jednání ve věcinavrhovatelů, vedené pod sp. zn. 15 C 246/93.

Svou podstatou se tedy jedná o ústavní stížnost podanou proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno ústavně zaručené základní právo.

V ústavní stížnosti tvrdí navrhovatelé, že byli nájemníky bytů v Ústí nad Labem - Předlicích do 24. 2. 1993. Majitelem předmětných bytů je městská část Ústí nad Labem 1 - město, zastoupená Obvodním úřadem v Ústí nad Labem 1. Dne 24. 2. 1993 vtrhla do bytů navrhovatelů Městská policie města Ústí nad Labem, která za asistence zaměstnanců bytového odboru Obvodního úřadu v Ústí nad Labem vyklidila předmětné byty tak, že věci a zařízení vynesla na ulici, a nájemce a členy jejich domácnosti přinutila byty opustit. Současně jim byly odebrány dekrety na byty. Nájemcům byly zakoupeny jízdenky na Slovensko, stejně jako nákladní prostor pro jejich bytové zařízení, a za asistence policie byli naloženi o vlaku, který je odvezl na Slovensko.Obodní úřad v Ústí nad Labem zdůvodnil své jednání tím, že avrhovatelé projevili přání byty vyklidit. Přitom bylo v rámci

svémocného odsunu navrhovatelů uvažováno, že jim jako slovenským bčanům na Slovensku měly být poskytnuty byty, což se nestalo. becní úřad v Ch.J. odmítl navrhovatele na území Slovenska řijmout s tím, že se pravděpodobně jedná o české občany. avrhovatelé proto rozprodali svůj majetek a vrátili se zpět do stí nad Labem. Protože jim nebylo umožněno bydlení v jejich ůvodních bytech, podali žalobu k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem a určení, že jsou nájemníky bytů v Ústí nad Labem- -Předlicích, že žalovaný je povinen umožnit jim přístup do jejich bytů vydat jim smlouvy o nájmu. Současně byl v žalobě podán návrh na ředběžné opatření k umožnění přístupu a užívání bytů v třídenní hůtě od vydání předběžného opatření. Žalovaným byl označen bvodní úřad v Ústí nad Labem 1. Žaloba byla podána u Okresního oudu v Ústí nad Labem dne 21. 5. 1993.

V důsledku chybného zápisu byla samostatně zaevidována žaloba a určení, že nájemní vztah trvá, pod sp. zn. 15 C 246/93, samostatně návrh na vydání předběžného opatření, pod sp. zn. 15 243/93. V obou případech však až do doby podání ústavní tížnosti neučinil Okresní soud v Ústí nad Labem žádné kroky. Dne . 1. 1996 pak rozhodl ve věci předběžného opatření, a to tak, že snesením, sp. zn. 15 C 243/93, z 9. 1. 1996, řízení zastavil. ůvodem bylo nesplnění procesní podmínky řízení na straně alovaného, a to způsobilosti být účastníkem řízení, neboť městská ást Ústí nad abem (Obvodní úřad v Ústí nad Labem 1) není ve myslu zákona o obcích způsobilá být účastníkem řízení podle § 19 . s. ř. V odvolacím řízení pak bylo prvostupňové rozhodnutí otvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 10 o 125/96, ze dne 28. 2. 1996.

Přes urgence ze strany právní zástupkyně navrhovatelů ve věci 15 C 246/93, tedy ve věci určovací žaloby, nebylo dosud jednáno.

Z přípisů Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 1996 a 26. 4. 1996 je zřejmé, že tento soud si je vědom průtahů v řízení. Konstatuje vadnost postupu při evidování věci do dvou spisů místo do spisu jediného. Současně uvádí, že dosud nebylo ve věci určovací žaloby nařízeno jednání, a že tedy prokazatelně průtahy vznikly. Zdůvodňuje situaci nedostatkem soudců a v důsledku toho nadměrným pracovním přetížením soudkyně, která věc vyřizuje. V závěru uvádí, že ve věci bude učiněna výzva k úhradě soudního poplatku a k odstranění vad podání z hlediska označení žalovaného. Vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti ponechává zcela na vlastním uvážení Ústavního soudu.

II. V daném případě bylo zcela nesporně prokázáno jednak samotným stanoviskem Okresního soudu v Ústí nad Labem, jednak obsahem připojeného spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15 C 243/93, že skutečně tento soud jedná a rozhoduje o právech navrhovatelů v nepřiměřených časových dimenzích. Svou nečinností ve věci sp. zn. 15 C 246/93 pak zasahuje do Listinou garantovaného práva na soudní a jinou právní ochranu, konkrétně do čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto ustanovení má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, což v případě navrhovatelů nebylo respektováno.

V případě této ústavní stížnosti jde tudíž o prokázaný jiný zásah do ústavně garantovaného práva zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, proto Ústavní soud ČR rozhodl, jak výše uvedeno.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republikyse nelze odvolat.

V Brně 5. listopadu 1996