Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1904/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.1904.13.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Geschäftsnummer III.ÚS 1904/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against three Supreme Administrative Court rulings. The applicant repeatedly failed to comply with the mandatory requirement for legal representation by a lawyer before the Constitutional Court, despite numerous prior warnings and a history of over 150 submissions. The Court deemed further demands for correction ineffective and formalistic given the applicant's extensive prior experience with the institution.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30, § 31, § 41 odst. 1 písm. b), § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to meet mandatory procedural requirements, such as mandatory legal representation, after repeated warnings and where further correction is deemed ineffective and formalistic.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal procedural requirements repeated warnings ineffective correction legal representation Constitutional Court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 and § 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 41 letter b) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 1 letter a) of the Act on the Constitutional Court
§ 72 paragraph 3 of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
I. ÚS 257/09
Constitutional complaint dismissed for failure to cure formal defects within extended time limits.
I. ÚS 467/09
Constitutional Court rejects bias claim against judge who presided over prior constitutional complaints by same petitioner.
I. ÚS 787/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to correct procedural defects within the statutory deadline.
III. ÚS 291/09
Constitutional Court dismisses petition for non-compliance with service rules and failure to cure defects.
IV. ÚS 424/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of legal representation and failure to cure defects.
III. ÚS 1204/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to cure procedural defects within statutory time limits.
II. ÚS 1778/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to provide full power of attorney within deadline.
II. ÚS 289/11
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.
I. ÚS 783/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to provide lawyer representation within statutory deadline.
I. ÚS 2783/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
II. ÚS 3748/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation formalities.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. března 2013 č. j. 4 Aps 4/2013-6, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. dubna 2013 č. j. 4 Aps 4/2013-13 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. dubna 2013 č. j. 4 Aps 4/2013-22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podáním, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení Nejvyššího správního soudu. Obsah jeho ústavní stížnosti plyne souhrnně z usnesení účastníka řízení ze dne 23. dubna 2013 č. j. 4 Aps 4/2013-22 (dostupné na www.nssoud.cz). Ačkoliv byl stěžovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje. Stěžovatel jako v množství jiných podání nedostál zejména požadavku povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z vnitřní evidence Ústavního soudu se podává, že stěžovatel od roku 2007 mu adresoval více než 150 podání, ve vztahu ke kterým byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (viz např. řízení vedená pod

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

I. ÚS 467/09

,

I. ÚS 787/09

,

III. ÚS 291/09

,

IV. ÚS 424/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

,

I. ÚS 783/12

,

I. ÚS 2783/12

,

II. ÚS 3748/12

).

2. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech stěžovatele opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

3. Ústavní soud má současně za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená dvouměsíční lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, zejména pak v případě stěžovatele, který se na Ústavní soud obrátil již téměř čtyřmi sty podáními. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby i v tomto řízení byl stěžovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

4. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s více jak dvěma sty obdobnými usneseními) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu