Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3748/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.3748.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation formalities.

Geschäftsnummer II.ÚS 3748/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's request to annul the Supreme Administrative Court's decision, citing a failure to comply with mandatory lawyer representation requirements. Although the applicant had previously filed over 150 petitions and was repeatedly instructed on the necessity of legal counsel, the court deemed further individual reminders ineffective given the established pattern of prior proceedings. Consequently, the court dismissed the complaint without a hearing, emphasizing that the statutory sixty-day deadline is sufficient for submitting a complete petition.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court; § 43(1)(a) of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint filed without mandatory lawyer representation is inadmissible, and repeated prior instructions render further individual reminders unnecessary for dismissal.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility formal requirements repeated instructions Constitutional Court Act

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 of the Act on the Constitutional Court
§ 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 41(b) of the Act on the Constitutional Court
§ 43(1)(a) of the Act on the Constitutional Court
§ 72(3) of the Act on the Constitutional Court
Article 36(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
I. ÚS 257/09
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P.
I. ÚS 467/09
Soudce zpravodaj JUDr. Vojen Güttler není vyloučen z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod V podání ze dne 4. 5. 2009, doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 5. 2009, vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudce Ústavního soudu JUDr. Vojena Güttlera, který je soudcem zpravodajem ve věci jeho návrhu. Námitka je odůvodněna tím, že tento soudce vystupuje jako soudce zpravodaj i v jeho věci vedené pod
I. ÚS 787/09
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci návrhu P.
III. ÚS 291/09
Ústavní soud rozhodl dne 22.
IV. ÚS 424/09
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. Č., bez právního zastoupení, na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2009, č.j. 3 Aps 7/2008-56, a návrhu na zrušení ustanovení § 14 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto:
III. ÚS 1204/10
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 20.
II. ÚS 1778/10
Ústavní soud rozhodl dne 1.
II. ÚS 289/11
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci návrhu P.
I. ÚS 783/12
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10.
I. ÚS 2783/12
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. Č., právně nezastoupen, proti usnesením Nejvyššího správního soudu vydaným ve věci sp. zn. 2 As 20/2012, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Nejvyššího správního soudu, jimiž mělo být porušeno jeho základní právo garantované mu ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ačkoliv byl navrhovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem dle ustanovení § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Z evidence Ústavního soudu je zřejmé, že navrhovatel podal od roku 2007 k Ústavnímu soudu přes 150 podání. Z mnoha řízení vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (viz např. řízení vedená pod

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

I. ÚS 467/09

,

I. ÚS 787/09

,

III. ÚS 291/09

,

IV. ÚS 424/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

,

I. ÚS 783/12

,

I. ÚS 2783/12

). Za zmíněnou dobu byl tedy navrhovatel opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který jej zastupuje.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, který vyjádřil ve věcech navrhovatele opakovaně, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud má současně za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení navrhovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj