Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2066/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.2066.08.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses second constitutional complaint against its own ruling as procedurally inadmissible.

Geschäftsnummer III.ÚS 2066/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected a second constitutional complaint filed by the petitioner against its own previous ruling and a criminal order. The petitioner argued for the annulment of these decisions, claiming violations of fair trial rights, but the Court found the complaint inadmissible because it was filed after the final legal remedy had been exhausted. The Court emphasized the principle of subsidiarity, noting that the criminal order had already been superseded by a first-instance judgment, and that no further appeal against the Court's decision is possible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court § 43 para. 1 lit. e; Law on the Constitutional Court § 72 para. 3: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the final legal remedy has been exhausted or if it challenges a ruling of the Constitutional Court itself.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility principle of subsidiarity exhaustion of remedies final legal remedy concentrated constitutional review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law on the Constitutional Court § 43 para. 1 lit. e
Law on the Constitutional Court § 72 para. 3
Law on the Constitutional Court § 43 para. 1 lit. b
Law on the Constitutional Court § 75 para. 1
Law on the Constitutional Court § 43 para. 2 lit. b

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 697/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint for lack of jurisdiction and inadmissibility regarding monetary compensation.
III. ÚS 505/05
Constitutional Court rejects second objection as inadmissible due to single-instance finality of its rulings.
I. ÚS 467/05
Constitutional complaint dismissed because administrative remedy was not exhausted and second complaint against Constitutional Court ruling is inadmissible.
III. ÚS 107/06
Constitutional Court dismisses late constitutional complaint and invalidates constitutional amendment request due to procedural defects.
III. ÚS 246/07
Constitutional Court rejects protest against its own decision as procedurally inadmissible under the Constitutional Court Act.
I. ÚS 476/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr.
I. ÚS 274/05
Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies and lack of jurisdiction over criminal court proceedings.
I. ÚS 260/99
Constitutional complaint dismissed because the underlying court decision was annulled by the Supreme Court.
III. ÚS 573/2000
Constitutional complaint dismissed because the underlying decision was annulled by the Supreme Court, exhausting remedies.
IV. ÚS 632/2000
Constitutional complaint dismissed because the underlying decision was annulled by the Supreme Court.
II. ÚS 213/2000
Constitutional Court of Czech Republic annuls criminal verdicts due to violation of fair trial rights and right to defense. The court ruled that holding a main trial in the defendant's absence without valid justification violates fundamental procedural guarantees. The decision emphasizes that the defendant's presence is essential for a fair trial, and the court cannot proceed without them unless specific exceptions apply. The court found that the lower courts failed to meet constitutional standards for criminal proceedings. This case highlights the importance of the right to defense and the necessity of the defendant's participation in criminal trials. The court's ruling ensures that procedural justice is upheld in criminal cases. The decision reinforces the principle that fair trial rights are paramount in the legal system.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 5, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2008,

sp. zn. I. ÚS 1654/08

, a trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 4. 2008, č.j. 2 T 95/2008-253, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 314e, § 314f a § 314g zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby pro porušení jeho "práv ..., zejména však práva na spravedlivý proces", Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Ústavního soudu a trestní příkaz Okresního soudu ve Vyškově, jakož i označená ustanovení trestního řádu.

Usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2008,

sp. zn. I. ÚS 1654/08

, byla - jako návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") - odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti témuž trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 4. 2008, č.j. 2 T 95/2008-253.

Novou - předmětnou - ústavní stížností tomuto rozhodnutí oponuje; obšírně dovozuje, proč "s argumentací Ústavního soudu nelze souhlasit".

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podaný návrh odmítne, je-li nepřípustný.

Řízení před Ústavním soudem vychází z koncepce koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví, jež se - logicky, jakož i z jeho institucionální struktury - odbývá v režimu jednoinstančním; proti rozhodnutí Ústavního soudu tak již zásadně (srov. § 119 a násl. zákona o Ústavním soudu) není přípustný opravný prostředek.

Proto - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v dřívějších usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 697/05

,

III. ÚS 505/05

,

I. ÚS 467/05

,

III. ÚS 107/06

,

III. ÚS 246/07

a dalších) - je i v posuzované věci namístě závěr, že ústavní stížnost směřující proti usnesení Ústavního soudu (zde ze dne 9. 7. 2008,

sp. zn. I. ÚS 1654/08

) je nepřípustná.

Opatřením č. j. Org. 31/08 ze dne 5. 8. 2008 rozhodlo plénum Ústavního soudu o změně kancelářského a spisového řádu Ústavního soudu potud, že se dosavadní ustanovení § 41 odst. 2 mění tak, že za slova "Do správního rejstříku se zapisují podání a písemnosti, které se nevztahují k rozhodovací činnosti Ústavního soudu, věci o nichž to stanoví předseda (nebo místopředseda) Ústavního soudu" se doplňují slova "a podání, u nichž jde dle obsahu o návrh na přezkoumání a zrušení pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu".

Vzhledem k tomu, že stěžovatelova ústavní stížnost obsahuje též další návrhy, Ústavní soud nepovažoval za procesně ekonomické návrh na zrušení usnesení Ústavního soudu z ní vyčlenit a vést jej ve zvláštním správním rejstříku.

Zbývá se zabývat ústavní stížností v části, v níž stěžovatel - znovu - napadá trestní příkaz Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 4. 2008, č.j. 2 T 95/2008-253.

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá řízení vedené v návaznosti na zrušení trestního příkazu podaným odporem [§ 314g odst. 2 tr. řádu]. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné.

Že stěžovatel podal ústavní stížnost, aniž by respektoval důsledky vyloženého principu subsidiarity ústavněprávního přezkumu, vysvětlil Ústavní soud již v předchozím odmítavém usnesení, a proto necítí potřebu již jednou předestřenou argumentaci zde opakovat. Postačí uvést, že na dřívějších názorech Ústavní soud setrvává, a okolnost, že s nimi stěžovatel "nesouhlasí" není jakkoli relevantní.

Lze jen dodat, že trestní příkaz Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 4. 2008, č.j. 2 T 95/2008-253, vydaný ve stěžovatelově trestní věci, byl podáním odporu zrušen, poté nařízeno hlavní líčení a Okresní soud ve Vyškově - coby soud prvního stupně - již rozhodl rozsudkem, proti kterému zákon připouští odvolání (§ 245 a násl. tr. řádu); trestní příkaz tedy - ani logicky - nelze (nyní z pozice Ústavního soudu) zrušit "podruhé", jak se stěžovatel svými ústavními stížnostmi domáhá.

Stěžovateli se též dostalo informace, že mu nic nebrání, aby ústavní stížností napadl rozhodnutí, jež bude v jeho věci vydáno "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje" (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V souladu s názory, vyjádřenými v obdobných věcech (kromě stěžovatelem kritizovaného usnesení

sp. zn. I. ÚS 1654/08

, kupř. v usnesení

sp. zn. I. ÚS 476/2000

a

I. ÚS 274/05

; v obecnějších souvislostech pak v usneseních

sp. zn. I. ÚS 260/99

,

III. ÚS 573/2000

a

IV. ÚS 632/2000

), Ústavní soud posoudil stěžovatelovu ústavní stížnost opět jako nepřípustnou, a jako takovou ji soudcem zpravodajem odmítl (§ 75 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).

K jeho oponentuře ústavněprávní konformity institutu trestního příkazu je případné stěžovateli připomenout nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 213/2000

, N 19/25 SbNU 143, z něhož se podává, že "dle ustanovení § 314g odst. 2, věta prvá, tr. ř., byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Zásada zákazu reformationis in peius zde tedy obecně neplatí. Uložení přísnějšího trestu ovšem nemůže být založeno na libovůli soudu, ale musí odpovídat zjištěným skutečnostem".

Mohla-li by ústavní stížnost být posouzena jako přípustná, musel by ji Ústavní soud odmítnout rovněž; zde jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro její podání (§ 43 odst. 1 písm. b), § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), jestliže se tak stalo až 15. 8. 2008.

Je-li ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost, není zde ani podkladu pro projednání návrhu na zrušení v záhlaví označených ustanovení trestního řádu, neboť i kdyby mu mohlo být vyhověno, nemůže již mít na výsledek řízení o ústavní stížnosti vliv. Takový návrh musí být proto odmítnut rovněž [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. I toto vysvětlení se stěžovateli již v předchozím usnesení Ústavního soudu dostalo.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj