Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 467/05 ECLI:CZ:US:2006:1.US.467.05 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because administrative remedy was not exhausted and second complaint against Constitutional Court ruling is inadmissible.

Geschäftsnummer I.ÚS 467/05
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Plzeň City Council's decision on social care benefits. The applicant argued the decision violated his rights, but the Court found the administrative remedy via administrative litigation was still pending and thus not exhausted. Furthermore, the Court declared the second complaint against its own previous ruling inadmissible as no further legal recourse exists against such decisions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, and a constitutional complaint against a Constitutional Court decision rejecting a constitutional complaint is inadmissible.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies administrative litigation constitutional complaint inadmissibility procedural means social care benefits

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním
Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním, rozhodují ve správním soudnictví soudy o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem.
§ 6 zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele ing. V. M., proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně č.j. OSVZ/3457/05 ze dne 18. 7. 2005 a proti usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 282/05

ze dne 31. 5. 2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností brojí stěžovatel v prvé řadě proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně č.j. OSVZ/3457/05 ze dne 18. 7. 2005, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 1, Odboru sociálního, č.j. SO/1697/2005-Kf-371 ze dne 3. 6. 2005, který byla zamítnuta jeho žádost o dávku sociální péče podle ustanovení § 90 a § 94 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 3, 4 a 7 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů.

Ze sdělení Magistrátu města Plzně č.j. OSVZ 5715/05 ze dne 18. 11. 2005 a ze sdělení Krajského soudu v Plzni č.j. 17 Ca 21/2005 ze dne 12. 12. 2005 vyplývá, že stěžovatel proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně podal správní žalobu, která je vedena u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 17 Ca 21/2005 a dosud o ní nebylo pravomocně rozhodnuto.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním, rozhodují ve správním soudnictví soudy o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem. Podle § 6 téhož zákona jsou z rozhodování soudů ve správním soudnictví vyloučeny (jen) ty věci, o nichž to stanoví soudní řád správní nebo zvláštní zákon. V posuzovaném případě stížnost směřuje proti rozhodnutí o odvolání vydaném správním orgánem v oblasti veřejné správy. Přitom ani soudní řád správní ani výše již citovaný zákon o sociální potřebnosti z přezkumu správních soudů rozhodnutí vydaná na základě zákona o sociální potřebnosti nevyjímá.

Z výše uvedené rekapitulace procesního stavu vyplývá, že rozhodnutí Magistrátu města Plzně, proti němuž byla podána tato ústavní stížnost, bylo napadeno správní žalobou. o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Ústavní stížnost proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně č.j. OSVZ/3457/05 ze dne 18. 7. 2005 je nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Z podání stěžovatele lze usuzovat, že dále brojí proti usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 282/05

ze dne 31. 5. 2005, jímž byla odmítnuta jeho ústavní stížnost proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 18. 4. 2005, č. j. OSVZ/1695/05 jako návrh nepřípustný. Podle ustálené judikatury je však ústavní stížnost proti rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti nepřípustná (srov. též ust. § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2006

Vojen Güttler v.r.

soudce zpravodaj