Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 107/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.107.06.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses late constitutional complaint and invalidates constitutional amendment request due to procedural defects.

Geschäftsnummer III.ÚS 107/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and the request to revoke a statutory provision. The applicant, unrepresented by a lawyer, challenged a decision regarding damages for alleged official misconduct and the court's prior ruling on her representation. The court rejected the complaint as untimely and inadmissible because it targeted a previous ruling rather than the final judicial decision, and the applicant failed to meet statutory deadlines.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints must target final judicial decisions and be filed within strict statutory time limits, rendering attempts to challenge prior rulings or late filings inadmissible.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint procedural deadline inadmissible filing legal representation final decision rule

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b/ zákona o Ústavním soudu
2006, jde v této části o návrh podaný zjevně "po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem" (§ 43 odst. 1 písm. b/ zákona o Ústavním soudu).
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 119 a násl. zákona o Ústavním soudu
§ 119 a násl. zákona o Ústavním soudu) není přípustný opravný prostředek.
čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky
čl. 4 Ústavy České republiky
čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky
4 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a zjevně očekává, že jeho odstranění může vést k jinému výsledku, než kterého dosáhla v řízení o ústavní stížnosti ve věci

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky EDIAL, spol. s r.o., se sídlem v Nýřanech, Benešova 347, zastoupené JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem se sídlem v Plzni, Bendova 8, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. IV ÚS 639/05, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 15 Co 169/2005, s návrhem na zrušení ustanovení § 30 odst. 1 zákona 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení zákona se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí a aby zrušil ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), jež podle jejího názoru protiústavně ukládá účastníku řízení před Ústavním soudem povinnost být zastoupen advokátem.

Napadeným usnesením Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu odmítl předchozí návrh stěžovatelky, směřující proti témuž - rovněž napadenému - rozsudku krajského soudu s odůvodněním, že její podání nesplňovalo náležitosti stanovené tímto zákonem, neboť nebyla zastoupena advokátem, a tuto vadu ani v dodatečně stanovené lhůtě neodstranila.

Ve znovu podané ústavní stížnosti stěžovatelka opakuje námitky proti správnosti rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o její žalobě na náhradu škody vzniklé "nesprávným úředním postupem", a svoji stížnost směřuje současně i proti předchozímu usnesení, jež Ústavní soud v této věci - pro zmíněný nedostatek povinného zastoupení - podle § 43 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu vydal. Oproti ústavní stížnosti předchozí stěžovatelka navrhla i zrušení ustanovení, jež bylo pro původní řízení o ní rozhodující; jak bylo výše uvedeno, má je za protiústavní (čl. 4 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a zjevně očekává, že jeho odstranění může vést k jinému výsledku, než kterého dosáhla v řízení o ústavní stížnosti ve věci

sp. zn. IV. ÚS 639/05

.

Ústavní stížnost, pokud směřuje proti rozhodnutí krajského a Ústavního soudu, je podána opožděně, resp. je nepřípustná.

Řízení před Ústavním soudem vychází z koncepce koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví, jež se - logicky, jakož i z jeho institucionální struktury - odbývá v režimu jednoinstančním; proti rozhodnutí Ústavního soudu také již zásadně (srov. § 119 a násl. zákona o Ústavním soudu) není přípustný opravný prostředek. Jestliže stěžovatelka tuto okolnost pominula, a ústavní stížností napadla předchozí usnesení o ústavní stížnosti, jde o návrh podle § 43 odst. 1 písm. e/ zákona o Ústavním soudu bezpochyby nepřípustný.

Jelikož předchozí usnesení Ústavního soudu v téže věci není zjevně "rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje", běží 60-ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci náhrady škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem od doručení tohoto rozhodnutí obecného soudu (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Jestliže, jak uvádí stěžovatelka, k tomu došlo 3. 8. 2005, a předmětná ústavní stížnost byla podána 16. 1. 2006, jde v této části o návrh podaný zjevně "po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem" (§ 43 odst. 1 písm. b/ zákona o Ústavním soudu).

V obou případech je namístě ústavní stížnost - podle označených ustanovení zákona o Ústavním soudu - odmítnout.

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než odmítnout i návrh na zrušení ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a to již proto, že za dovozených okolností nutně sleduje režim samotné ústavní stížnosti; výsledek řízení o ní totiž není k ustanovení, jež je navrženo ke zrušení, v žádném vztahu (nemá v něm jakkoliv základ). Nadto, z čl. 88 odst. 2 Ústavy se podává, že Ústavní soud je vázán kromě norem ústavního pořádku i zákonem o Ústavním soudu, pročež mu derogační pravomoc zde nepřísluší.

Zatímco k odmítnutí ústavní stížnosti byl v dané věci povolán soudce zpravodaj, odmítnout návrh na zrušení ustanovení právního předpisu může jen senát (srov. § 43 odst. 1, odst. 2 písm. b/ zákona o Ústavním soudu).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2006

Jan Musil v. r.

předseda senátu