III.ÚS 3392/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti A. K., zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem Dlouhá 53/6, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. srpna 2016 č. j. 56 Co 311/2016-148 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 28. června 2016 č. j. 0 P 307/2016-100, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku - Místku, jako účastníků řízení a nezl. Ch. K. a A. K., jako vedlejších účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

1. Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že shora označenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že na základě dohody rodičů, schválené soudem v březnu 2015, byl nezletilý Ch., svěřen do péče matky a otec (stěžovatel) se zavázal platit na syna výživné v částce 2 700 Kč měsíčně. Dohodou byl upraven styk otce s nezletilým, a to, shrnutě vyjádřeno, každé úterý a čtvrtek od 15.30 hod. do 18.30 hod. a každou sudou sobotu od 16.00 hod. do neděle 16.00 hod., jakož i v další dny v rozsudku blíže specifikované (den řeckých Vánoc, den pravoslavné Velikonoční neděle a další). V únoru 2016 matka požádala o omezení rozsahu styku otce s nezletilým, v červnu 2016 stěžovatel podal návrh na zahájení řízení o změnu výchovného prostředí a výživy a současně požádal o nařízení předběžného opatření, jímž by byl upraven jeho styk se synem v době letních prázdnin (konkrétně od 8. 7. do 18. 7. 2016, od 7. 8. do 28. 8. 2016) a v době od 5. 9. 2016 v každém lichém týdnu); stěžovatel současně žádal, aby matka byla povinna umožnit synovi vycestovat s otcem do Řecka za účelem pobytu u rodiny.

3. Okresní soud ve Frýdku-Místku ústavní stížností napadeným usnesením návrh otce na vydání předběžného opatření s novou úpravou styku zamítl jako nedůvodný (výrok I.), ze stejného důvodu zamítl i návrh na vydání předběžného opatření, jímž by byla matka nezletilého povinna umožnit vycestování nezletilého na území Helénské republiky (výrok II.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podle soudů obou stupňů, byl-li styk otce s nezletilým meritorně upraven, je vyloučena existence potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků. Odvolací soud zdůraznil, že oba rodiče usilují o změnu dosavadní úpravy styku, avšak rozhodnutí o její případné změně není možné bez provedení dokazování ke změně poměrů. Otcovu argumentaci, že jeho kontakty s nezletilým nebyly upraveny po dobu letních prázdnin, soud odmítl jako nepřípadnou, neboť styk byl upraven a uskutečňuje se v průběhu celého roku, a matka - podle otcova vyjádření - soudní úpravu respektuje. O návrhu na nařízení předběžného opatření souvisejícího s vycestováním nezletilého do Helénské republiky obecné soudy uvedly, že jde o materii, o níž nelze rozhodovat v rámci předběžné úpravy styku. Jestliže je dítě svěřeno do péče matky a otec potřebuje její souhlas k vycestování se synem mimo území České republiky, přičemž matka souhlas odmítá udělit, jde o případ, kdy se rodiče nedohodli v záležitosti, která je pro dítě významná; v takovém případě k návrhu jednoho z rodičů rozhodne soud. Žádný takový návrh však podán nebyl.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel zpochybnil neexistenci naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů. Upozornil, že dohoda rodičů byla přijata podmíněně s tím, že až syn dovrší věku čtyř let, bude dohoda revidována ve prospěch rozšíření styku syna s otcem. Již toto ujednání dle jeho názoru implikuje podmínky pro změnu dohody o úpravě poměrů nezletilého, nehledě k tomu, že je zde snaha matky omezovat styk otce se synem. Stěžovatel též namítl, že dohoda nijak zvlášť neupravila styk se synem po dobu letních prázdnin, nepočítá-li dílčí hodiny v jednotlivých dnech. Nová úprava by byla pro syna prospěšná, neboť by mohl trávit část letních prázdnin u moře i se svými prarodiči. V této souvislosti stěžovatel podotkl, že syn má rovněž občanství Helénské republiky, a podmínění jeho vycestování s otcem do zahraničí zvláštním rozhodnutím soudu, by nebylo na místě, pokud by syn cestoval v době oprávněného styku s otcem. Na podporu své argumentace stěžovatel poukázal na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 618/05

ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279) s tím, že i přes jeho upozornění je ani okresní ani krajský soud nevzaly v úvahu. Stěžovatel uzavřel, že napadená rozhodnutí je třeba považovat i za extrémně formalistická, nezohledňující oprávněné zájmy nejen otce, ale zejména nezletilého, pro kterého je s ohledem na jeho věk zajištění co nejširšího styku s otcem zcela zásadní.

5. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

6. Ústavní soud předesílá, že v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti poskytuje ochranu ústavně zaručeným právům zpravidla jen tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci, a proto by ústavní stížností měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí (procesní) rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Z tohoto pravidla však činí Ústavní soud výjimky, na základě nichž lze napadnout i pravomocné rozhodnutí, které toliko uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Z judikatury Ústavního soudu je zřejmé, že takovými rozhodnutími jsou i rozhodnutí o předběžném opatření.

7. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Proto tato rozhodnutí podrobuje ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto (a to i tehdy - jak je tomu v daném případě - nebylo-li návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno). Z povahy věci však vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, ve kterém se Ústavní soud omezuje pouze na posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Je tomu tak proto, že předběžným opatřením není prejudikován konečný výsledek soudního řízení z hlediska hmotného práva, ale jde o opatření prozatímní povahy, jehož trvání je omezeno [srov. nález

sp. zn. II. ÚS 221/98

ze dne 10. 11. 1999, N 158/16 SbNU 171 (175), nález

sp. zn. IV. ÚS 189/01

ze dne 21. 11. 2001, N 178/24 SbNU 327, nález

sp. zn. III. ÚS 3363/10

ze dne 13. 7. 2011, N 131/62 SbNU 59, nález

sp. zn. II. ÚS 868/12

ze dne 12. 4. 2012, N 80/65 SbNU 91, či usnesení

sp. zn. II. ÚS 1421/11

ze dne 30. 8. 2011, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2965/12

ze dne 3. 9. 2012, usnesení

sp. zn. I. ÚS 2587/14

ze dne 23. 10. 2014, usnesení

sp. zn. III. ÚS 2862/13

ze dne 30. 9. 2015 a řada dalších dostupných v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz].

8. Shodně Ústavní soud postupoval i v posuzované věci. Ověřil, že napadená usnesení byla vydána příslušným soudem na základě zákona a dostatečně uvádí důvody, které Okresní soud ve Frýdku-Místku a Krajský soud v Ostravě vedly k zamítnutí stěžovatelových návrhů na vydání předběžných opatření. Z odůvodnění obou rozhodnutí zřetelně vyplývá, že se tak stalo jednak pro neexistenci potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků, neboť styk otce je meritorně upraven a v současné době oba rodiče usilují o jeho změnu, a jednak pro charakter návrhu, o kterém nelze rozhodovat v rámci předběžného opatření. Stěžovatel sice v ústavní stížnosti namítá nedostatečný rozsah styku se synem, je však třeba mít na paměti, že se tak děje na základě soudem schválené dohody rodičů a za situace, kdy zároveň probíhá řízení o změně úpravy výchovy a výživy, resp. o nové úpravě styku, v jehož rámci jistě bude vytvořen prostor pro obsáhlejší dokazování, jakož i pro úvahy, zda a za jakých podmínek umožnit oběma rodičům rovnoprávné a spravedlivé podílení se na výchově nezletilého.

9. Ústavní soud, vzhledem k limitům svého přezkumu, nemohl nepřisvědčit ani tvrzení stěžovatele o nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí či jejich extrémní formálnosti.

10. K poukazu stěžovatele na nález

sp. zn. I. ÚS 618/05

Ústavní soud uvádí, že rozhodnutí obecných soudů ve stěžovatelově věci jsou zcela konformní se zamítavou částí citovaného nálezu (srov. bod 15 odůvodnění nálezu). V části, v níž Ústavní soud ústavní stížnosti tehdejšího stěžovatele vyhověl (a deklaroval porušení jeho ústavně zaručených práv), nebylo možné nosné rozhodovací důvody citovaného nálezu v posuzované věci sledovat z důvodu výrazně se lišících skutkových okolností případu (srov. bod 20 odůvodnění nálezu).

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2017

Josef Fiala v. r.

předseda senátu