Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2514/15 ECLI:CZ:US:2016:4.US.2514.15.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding enforcement of a nominal debt where procedural defects were not proven.

Numero d'incarto IV.ÚS 2514/15
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jan Konvalinka against a municipal court decision refusing to suspend enforcement of a nominal 208 CZK debt. The applicant argued that the underlying judgment was never served to him, rendering it unenforceable, while the court noted that enforcement proceedings only examine formal service requirements under the Code of Civil Procedure. The court dismissed the complaint because the disputed amount was considered bagatelní (trivial), and the applicant failed to demonstrate an extreme judicial error warranting constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not examine constitutional complaints regarding trivial amounts unless the applicant proves an extreme judicial error violating fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal bagatelní amount enforcement suspension service of judgment minimal intervention principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh stěžovatele na zastavení exekuce pro 208 Kč s příslušenstvím se zamítá.
§ 158 odst. 2 občanského soudního řádu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
20 Cdo 1833/2002
Supreme Court dismissed appeal against enforcement order, ruling procedural defects in prior trial do not invalidate enforcement proceedings.
III. ÚS 405/04
Constitutional complaint dismissed in trivial case where lower court's reasoning was sufficient despite minor evidentiary gaps.
IV. ÚS 101/01
Constitutional Court dismisses appeal against civil judgment and invalidation of appeal ban for minor debt cases.
IV. ÚS 2294/13
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding small monetary costs in minor civil cases.
III. ÚS 404/04
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fee waiver denial as procedurally and substantively unfounded.
II. ÚS 3245/10
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs as manifestly unfounded and bagatellar. The court rejected the claim that low cost awards violated fundamental rights. The decision established that minor cost orders do not constitute a violation of constitutional rights. The court ruled that such complaints are inadmissible due to their trivial nature. The judgment emphasizes the need for judicial efficiency in constitutional review. The outcome protects the court's capacity to handle significant rights violations. The case clarifies the threshold for admissible constitutional complaints. The ruling affirms the principle of proportionality in constitutional review. The decision limits the scope of constitutional protection for minor procedural issues. The court found no merit in the applicant's constitutional arguments. The judgment reinforces the distinction between civil and constitutional jurisdiction. The outcome ensures the effective functioning of the constitutional court system.
IV. ÚS 1393/11
Constitutional Court dismisses appeal on civil costs as ordinary courts handled facts correctly.
IV. ÚS 193/14
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding low-value civil costs as not justifying constitutional protection.
II. ÚS 2538/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding small monetary damages as inadmissible due to lack of fundamental rights violation.
20 Cdo 1020/99
20 Cdo 1020/99, 20 Cdo 554/2002), akceptovanou i judikaturou Ústavního soudu ve srovnatelných věcech (srov.
20 Cdo 554/2002
Supreme Court dismissed appeal claiming procedural defect in underlying judgment invalidates enforcement proceedings.
II. ÚS 39/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to withdrawal of prior petition and missed deadlines.
I. ÚS 3791/12
I. ÚS 3083/09
Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible because it targets lower court rulings instead of the administrative act.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Jana Konvalinky, zastoupeného JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou se sídlem Bystřice, dr. E. Beneše 26, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2015 č. j. 20 Co 127/2015-25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na porušení svých základních práv ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh stěžovatele na zastavení exekuce pro 208 Kč s příslušenstvím se zamítá.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvod pro vyhovění návrhu na zastavení exekuce, podložený tvrzením stěžovatele, že mu exekuční titul nebyl nikdy doručen a nemůže být tedy vykonatelný. V odůvodnění konstatoval, že v rámci exekuce soud zkoumá z hlediska formální právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu pouze okolnost, zda došlo k jeho řádnému doručení účastníkům nebo jejich zástupcům ve smyslu § 158 odst. 2 o. s. ř. Přezkum předcházejícího procesního postupu nalézacího soudu exekučním soudem, stejně jako přezkum věcné správnosti exekučního titulu, je vyloučen. Zpochybnit procesní postup nalézacího soudu lze jen v řízení o opravném prostředku proti jeho rozhodnutí, podaném v nalézacím řízení, ev. v řízení o ústavní stížnosti. Pokud tedy soud prvního stupně zjistil, že v rámci nalézacího řízení byl podkladový rozsudek řádně doručen ustanovené opatrovnici stěžovatele, je tento rozsudek v právní moci a je vykonatelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1833/2002).

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že rozsudek, o kterém se dozvěděl až v rámci exekučního řízení, mu nebyl nikdy doručen a není proto vykonatelný. Rozsudek byl doručen jen opatrovnici ustanovené postupem, který je v rozporu se stanovisky Ústavního soudu. Postup soudu v nalézacím řízení vedl k tomu, že neměl možnost hájit svá práva v řízení před soudem ani využít proti rozsudku jakýkoli opravný prostředek.

Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti pouze stručně uvedl, že v předmětné věci bylo rozhodnuto v intencích ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat vyjádření účastníka řízení stěžovateli k replice, neboť neobsahovalo nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci.

Ústavní soud předesílá, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy).

Ze shora uvedeného navíc vyplývá, že sporná částka, je částkou bagatelní, která podle konstantní judikatury Ústavního soudu - často jen pro svou výši - není schopna představovat reálné porušení základních práv či svobod.

V případě bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti usnesení vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum tzv. bagatelních věcí byl přesouván do řízení před Ústavním soudem. Lze odkázat i na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby byly vrcholné ústavní orgány odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou Ústavou určeny (srov. též např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

,

IV. ÚS 101/01

,

IV. ÚS 2294/13

a nález

sp. zn. III. ÚS 404/04

). Výjimku představují zcela extrémní pochybení soudu, která vykazují znaky zásahu do práv stěžovatele (srov. např.

sp. zn. II. ÚS 3245/10

,

IV. ÚS 1393/11

,

IV. ÚS 193/14

,

II. ÚS 2538/09

). O takový případ se však v této věci nejedná.

Ústavní soud ostatně konstatuje, že závěry městského soudu korespondují s dostatečně známou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. sp. zn. 20 Cdo 1020/99, 20 Cdo 554/2002), akceptovanou i judikaturou Ústavního soudu ve srovnatelných věcech (srov. např.

sp. zn. II. ÚS 39/10

,

I. ÚS 3791/12

,

I. ÚS 3083/09

,

I. ÚS 863/12

,

II. ÚS 1154/12

,

II. ÚS 4283/12

,

IV. ÚS 1832/14

,

IV. ÚS 196/15

).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2016

JUDr. Jaromír Jirsa

předseda senátu