Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1678/14 ECLI:CZ:US:2014:3.US.1678.14.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal on arbitration clause validity citing apparent lack of merit and legal certainty.

Numero d'incarto III.ÚS 1678/14
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by FOCUS - METAL, s. r. o., against lower court rulings regarding an arbitration clause. The applicant argued that applying recent Supreme Court precedent violated legal certainty, as the clause was valid at the time of signing but later deemed invalid. The Court dismissed the appeal, noting that similar complaints were already rejected in prior cases and that the applicant's arguments lacked merit.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint summarily if it is obviously unfounded, provided the challenged decisions withstand constitutional scrutiny and align with established case law.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal arbitration clause validity legal certainty principle apparent lack of merit precedent application

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 83 Ústavy České republiky
Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Velký senát Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 31 Cdo 2857/2006
II. ÚS 3413/12
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding arbitration clause in consumer loan contract as procedurally inadmissible and substantively unfounded.
I. ÚS 3061/11
Constitutional Court of Czechia ruled lower courts violated fair trial rights by failing to assess buyer's good faith in property acquisition.
IV. ÚS 2566/12
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to appellate court changing lower court's enforcement ruling without new evidence.
III. ÚS 1558/14
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair process in arbitration enforcement due to lack of transparent arbitrator selection.
IV. ÚS 2735/11
Constitutional Court voids appeal ruling for violating right to legal judge in arbitration proceedings due to lack of arbitrator selection transparency.
III. ÚS 1820/13
Constitutional Court dismisses complaint regarding retroactive change in arbitration clause validity jurisprudence.
III. ÚS 1861/14
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair process in arbitration enforcement proceedings.
II. ÚS 3057/10
Conciliation clause in consumer contract dismissed as not automatically unfair under autonomy of will.
IV. ÚS 3212/11
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding retroactive change in arbitration clause validity jurisprudence.
III. ÚS 3404/11
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding change in judicial precedent on co-ownership value. The court found no violation of fair trial rights.
IV. ÚS 613/06
Constitutional Court partially allows appeal, overturning Supreme Administrative Court ruling on medical assessment review.
IV. ÚS 2170/08
Constitutional Court voids Supreme Administrative Court ruling for violating the right to a lawful judge due to improper panel composition.
III. ÚS 1275/10
Constitutional Court overrules Supreme Court on limitation of non-pecuniary damages for personality rights violation.
III. ÚS 3221/11
Constitutional Court annuls tax court rulings for violating fair trial rights due to reliance on outdated precedent regarding tax filing deadlines.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti společnosti FOCUS - METAL, s. r. o., sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 č. j. 30 Cdo 2473/2013-331 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2013 č. j. 19 Co 689/2012-268 ve znění opravného usnesení ze dne 23. 4. 2013 č. j. 19 Co 689/2012-302, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v její exekuční věci.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 11. 10. 2012 sp. zn. 0 Nc 15871/08 zamítl návrh vedlejší účastnice (Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí a. s.) na zastavení exekuce; Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným usnesením - poté co dospěl k závěru, že předmětná rozhodčí doložka je neplatná - toto usnesení změnil tak, že se exekuce naopak zastavuje. Následné stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením odmítl.

Rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu jsou založena na závěru, že inkriminovaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná pro netransparentní způsob výběru rozhodce; ve svých rozhodnutích oba soudy odkazovaly na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 31 Cdo 2857/2006.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti s aplikovanou interpretací rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu nesouhlasí, neboť se domnívá, že v tomto rozhodnutí řešená právní situace byla odlišná od věci nyní posuzované. Podle jejího názoru z usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 3413/12

vyplývá, že doložka, dle níž osobu rozhodce určí - tak jako v projednávané věci - žalující smluvní strana, je přípustná; připomíná též, že na rozhodčí doložku sjednanou dne 20. 12. 2006 není možné nahlížet z pozic současné judikatury, nýbrž judikatury existující v době jejího sjednání (v této souvislosti stěžovatelka odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu

sp. zn. I. ÚS 3061/11

a Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 907/2013 v analogických právních věcech). Odporuje pak principu právní jistoty, jestliže je exekuce nařízena (rozhodčí doložka je považována za platnou), a později, na základě změněného právního názoru, má být zastavena.

Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Novelou zákona o Ústavním soudu, provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., bylo jeho ustanovení § 43 doplněno o odstavec 3, jež umožňuje odmítnutí ústavní stížnosti "stručně" odůvodnit pouhým uvedením příslušného "zákonného důvodu". Takový odkaz - jmenovitě na ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) tohoto zákona, jež odmítnutí ústavní stížnosti zakládá na její zjevné neopodstatněnosti - je pak ospravedlnitelný tehdy, jestliže Ústavní soud dospěje k závěru, že napadená rozhodnutí obecných soudů svými důvody obstojí i z hledisek ústavněprávních, a lze je do procesního kontextu, vymezeného ústavní stížností, převzít. Tak je tomu zvláště v situaci, kdy jsou k dispozici rozhodnutí, jejichž předmětem byla shodná argumentace proti obdobným rozhodnutím obecných soudů.

Řečené se uplatní i v dané věci.

Rozhodnou otázkou platnosti identicky formulovaných rozhodčích doložek se obecné soudy zabývaly v rozhodnutích, napadených posléze ústavními stížnostmi téže stěžovatelky, řízení o nichž byla vedena pod

sp. zn. IV. ÚS 2566/12

a

III. ÚS 1558/14

; odmítavá usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2013 a 21. 5. 2014 jsou stěžovatelce známá, a proto netřeba je rekapitulovat. Odkázat lze rovněž na nález

sp. zn. IV. ÚS 2735/11

, případně na usnesení

sp. zn. III. ÚS 1820/13

a

sp. zn. III. ÚS 1861/14

.

Ve vztahu k argumentu principem právní jistoty se dodává, že z ustálené judikatury (viz např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 3057/10

,

IV. ÚS 3212/11

,

III. ÚS 3404/11

, též přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 613/06

,

sp. zn. IV. ÚS 2170/08

,

sp. zn. III. ÚS 1275/10

a

sp. zn. III. ÚS 3221/11

) vyplývá neopodstatněnost úvahy o nepřípustné aplikaci sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu vydaného až po uzavření rozhodčí smlouvy (resp. zahájení exekučního řízení).

Stěžovatelkou v ústavní stížnosti vznesené námitky jsou v odkazovaných rozhodnutích vypořádány.

Závěry nálezu

sp. zn. I. ÚS 3061/11

, vycházející ze zcela specifického kontextu tam posuzované právní věci, do projednávané věci (bez dalšího) přenést nelze.

Ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež mu umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení odmítnout podání, které sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že takovému podání nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Tím je odmítnutí ústavní stížnosti - senátem a bez jednání - odůvodněno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu