Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 123/14 ECLI:CZ:US:2014:4.US.123.14.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair process in enforcement proceedings for a fine reduction. The court rejects the claim that procedural rights were violated. The decision emphasizes that disagreement with a ruling does not constitute a constitutional violation.

Numero d'incarto IV.ÚS 123/14
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a court enforcement officer's decision to reduce a fine. The applicant argued that the appellate court's reasoning was insufficient and that his right to a fair process was violated because the enforcement proceedings should have been suspended. The court ruled that mere disagreement with a decision does not establish a constitutional violation and that procedural rights in enforcement proceedings are limited compared to substantive litigation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím, ale neuplatňuje ústavněprávní rozměr.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal enforcement proceedings fair process rights fine reduction appeal procedural justice limitation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva").
§ 52 odst. 1 exekučního řádu
51 EXE 10480/2010-30, uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč podle § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 351 občanského soudního řádu za nesplnění vymáhané povinnosti, a to ani přesto, že stěžovateli byla již pravomocně uložena pokuta ve výši 10 000,- Kč.
§ 351 občanského soudního řádu
1 exekučního řádu a § 351 občanského soudního řádu za nesplnění vymáhané povinnosti, a to ani přesto, že stěžovateli byla již pravomocně uložena pokuta ve výši 10 000,- Kč.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
nález ze dne 4. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 417/06
rozsudek Evropského soudu ze dne 19. 3. 1997 ve věci Hornsby proti Řecku
rozsudek Evropského soudu ze dne 19. 3. 1997 ve věci Hornsby proti Řecku, stížnost č.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Ing. Otakara Cwika, zastoupeného Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, 1. máje 741, proti usnesení soudního exekutora ze dne 15. 8. 2013 č. j. 024 EX 1364/10-116 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2013 č. j. 9 Co 759/2013-129, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva").

Napadeným usnesením soudního exekutora byla stěžovateli jako povinnému v exekučním řízení proti němu vedeném, nařízeném usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2010 č. j. 51 EXE 10480/2010-30, uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč podle § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 351 občanského soudního řádu za nesplnění vymáhané povinnosti, a to ani přesto, že stěžovateli byla již pravomocně uložena pokuta ve výši 10 000,- Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále též "odvolací soud") napadené usnesení soudního exekutora změnil tak, že výši uložené pokuty stanovil na částku 20 000,- Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že usnesení odvolacího soudu není dostatečně odůvodněné. Polemizuje zejména se závěry odvolacího soudu ohledně ukládání pokut v rámci exekučního řízení. Namítá, že ačkoli odvolací soud uloženou pokutu snížil, přesto jej zkrátil na jeho právech, neboť měl řízení o odvolání přerušit až do rozhodnutí o jeho návrhu na zastavení exekuce.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost je specifická tím, že je podávána ve stadiu výkonu rozhodnutí, kde - přísně vzato - nejde o rozhodnutí o právu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ale o jeho výkon. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle jeho ustálené judikatury principy spravedlivého procesu vyplývající z hlavy páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy je nutno přiměřeně vztáhnout i na exekuční řízení [srov. např. nález ze dne 4. 4. 2007

sp. zn. II. ÚS 417/06

(N 61/45 SbNU 43), podle něhož oprávněný a povinný mají i v tomto řízení přiměřeně obdobná práva jako účastníci]. Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") standardně ve své judikatuře opakuje, že právo na přístup k soudu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy by bylo iluzorní, pokud by konečné rozhodnutí zůstalo neúčinné k újmě oprávněné strany; na výkon rozhodnutí tedy musí být pohlíženo jako na nedílnou součást "procesu" pro účely čl. 6 Úmluvy (srov. mj. rozsudek Evropského soudu ze dne 19. 3. 1997 ve věci Hornsby proti Řecku, stížnost č. 18357/91, odst. 40., dostupný na http://hudoc.echr.coe.int).

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadených usnesení s tím, že jejich vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Tvrzená neústavnost napadených rozhodnutí spočívá v nesouhlasu stěžovatele s uložením pokuty v exekučním řízení. Argumentace stěžovatele uplatněná v ústavní stížnosti postrádá ústavněprávní rozměr a je pouze jeho polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu.

V této souvislosti lze též připomenout, že právo na spravedlivý (řádný) proces zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy; jeho účelem je zaručit především spravedlivost řízení, na jehož základě se k rozhodnutí došlo. Výklad a aplikace zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým.

Ústavní soud neshledal, že by při vydávání napadených rozhodnutí došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces. S námitkou stěžovatele týkající se nedostatečného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se nelze ztotožnit. Odvolací soud své rozhodnutí o snížení uložené pokuty srozumitelně objasnil a vyjádřil se také k námitkám stěžovatele ohledně splnění vymáhané povinnosti, resp. nemožnosti jejího plnění. Konstatoval v této souvislosti, že tyto námitky lze uplatnit v řízení o zastavení exekuce, nikoli však v řízení o odvolání proti usnesení soudního exekutora o uložení pokuty. Skutečnost, že stěžovatel s napadenými rozhodnutími nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti. Obsahem práva na spravedlivý (řádný) proces není totiž samozřejmě právo na přijetí takových rozhodnutí, s nimiž by byl stěžovatel spokojen.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu