Constitutional complaint dismissed for failure to exhaust appeal remedies before filing the constitutional review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint and the associated request to suspend enforcement. The applicant challenged a court decision denying fee exemption, arguing violations of fundamental rights, but failed to file the required appeal. The court ruled that exhausting all statutory legal remedies is a mandatory prerequisite for filing a constitutional complaint. Consequently, the complaint was rejected as inadmissible because the applicant had not completed the necessary procedural steps.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory legal remedies provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Pavlíny Prešinské, zastoupené Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Lamačova 824/9, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2013 č. j. 64 Co 162/2013-433, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. listopadu 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1, čl. 36 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
Společně s ústavní stížností požádala stěžovatelka Ústavní soud, aby v souladu s ust. § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2013 č. j. 64 Co 162/2013 - 433 bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. ledna 2013 č. j. 18 C 86/2008-400, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") osvobození od soudních poplatků.
II. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2013 č. j. 64 Co 162/2013 - 433 obsahuje poučení, že proti tomuto usnesení je přípustné dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že v ní stěžovatelka uplatňuje také námitky, které, lze v souladu s ust. § 237 o. s. ř. uplatnit v dovolání. V ústavní stížnosti stěžovatelka neuvádí, zda tento opravný prostředek podala.
Podmínkou, která však musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 209/01
a
sp. zn. II. ÚS 143/2000
, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Pokud se stěžovatelka v ústavní stížnosti domáhala toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 209/94
, publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 3, usnesení č. 2); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost a návrh s ní spojený mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2014
Radovan Suchánek v. r.
soudce zpravodaj