Constitutional Court dismisses partial appeal as applicant lacks standing for some properties and claims are unfounded.

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Davida Mencla, právně zastoupeného Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Plzeň, Sady 5. května 36, směřující proti příkazům k domovní prohlídce Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. listopadu 2012, č.j. 13 Nt 731/2012-79, a jiných prostor a pozemků Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6. listopadu 2012, č.j. 13 Nt 732/2012-10, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odstavci 2, v čl. 10 odstavci 2, v čl. 12, odstavcích 1 a 2 a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Citovaným příkazem ze dne 8. listopadu 2012 byla nařízena domovní prohlídka v celkem devíti samostatně specifikovaných nemovitostech; příkazem ze dne 6. listopadu 2012 byla nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků ve dvou samostatně specifikovaných nemovitostech.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že v jeho případě neexistovaly základní předpoklady pro vydání napadených rozhodnutí, a ani pro zahájení trestního stíhání. Již návrh Krajského státního zastupitelství v Plzni č.j. 1 KZN 2030/2012-117, obsahuje tvrzení rozporná s listinnými důkazy zajištěnými ve spisu policejního orgánu č.j. KRPP-88946/TČ-2012-030080, předloženého soudkyni při rozhodování o návrzích na provedení prohlídek. Věci, pro které byly domovní prohlídky nařízeny, nejsou pro prověřovanou trestnou činnost důležité; popis jednání, pro které bylo zahájeno trestní stíhání nelze podřadit pod žádný konkrétní skutek; neexistoval žádný důvod pro zajištění kompletního účetnictví společnosti stěžovatele; provedení prohlídek bylo nepřiměřené co do rozsahu i časové náročnosti a neadekvátně tak zasáhlo do zaručených práv stěžovatele. Dále stěžovatel poukázal na relevantní judikaturu Ústavního soudu k dané problematice nálezy

sp. zn. I. ÚS 536/06

; I. ÚS 3369/10 a

I. ÚS 3370/10

.

S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadené příkazy zrušil; Policii České republiky přikázal nepokračovat v porušování práv stěžovatele a obnovit stav před zásahem vydáním zabavených věcí, elektronických dat a zlikvidovat jejich případné kopie.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisy Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 13 Nt 731/2012 a 13 Nt 732/2012, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je z části podaná neoprávněnou sobou a z části zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Příkazem ze dne 8. listopadu 2012 byla nařízena domovní prohlídka celkem 9 nemovitostí, z nichž nemovitosti uvedené pod č. 5 a 6 jsou ve vlastnictví osob odlišných od stěžovatele, stejně jako objekt uvedený pod č. 1 v příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 6. listopadu 2012. Ochrana práv vztahující se k těmto nemovitostem přísluší jiným subjektům, nikoliv však stěžovateli. Ve vztahu k těmto nemovitostem je stěžovatel osobou neoprávněnou podat ústavní stížnost, a proto Ústavní soud část ústavní stížnosti spjatou s nimi odmítl podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene c) zákona o Ústavním soudu.

Ve vztahu k ostatním osmi nemovitostem je stěžovatel osobou oprávněnou. Ústavní soud podle své ustálené rozhodovací praxe zásadně nepřehodnocuje obecnými soudy zákonem předjímané skutkové úvahy z pozice "odvolací instance", neboť tato pravomoc mu nepřísluší. V daném ohledu je povolán z pohledu práva ústavního korigovat pouze extrémní vybočení ze zákonem stanovených mezí (viz např. nálezy

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další). Námitky stěžovatele však těmto kritériím neodpovídají.

Z návrhů státní zástupkyně, tak i z následných napadených soudních příkazů je patrné, jaké okolnosti vedly orgány veřejné moci k nařízení domovní prohlídky. Příkaz k domovní prohlídce je v souladu s § 83 odst. 1 trestního řádu v nezbytném rozsahu odůvodněn přezkoumatelným způsobem, rovněž tak i příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků. Z odůvodnění je dostatečně seznatelný kontext, v němž soud rozhodoval. Evidentně se v projednávané věci nejedná o svévolné rozhodnutí či extrémní vybočení ze zákonných oprávnění, která má státní moc při odhalování a stíhání trestných činů.

Podle čl. 12 odstavců 1 a 2 Listiny je obydlí nedotknutelné, vstup není bez souhlasu obyvatele dovolen, přičemž jen zákon stanoví, kdy může soudce vydat příkaz k domovní prohlídce výhradně pro účely trestního řízení; podle čl. 10 odstavce 2 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Postupem okresního soudu nedošlo k zásahu do zaručených práv stěžovatele naříkaným způsobem. Soud v mezích své pravomoci, zákonným způsobem a řádně odůvodněným rozhodnutím nařídil prohlídku definovaných nemovitostí. Nesouhlas stěžovatele je v kontextu věci sice pochopitelný, stěžovatel však neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu