Constitutional Court dismisses appeal due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The applicant argued for the review of his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, but the Court found the complaint procedurally defective. The Court dismissed the appeal because the applicant failed to engage a lawyer, a mandatory requirement that he had been repeatedly warned about since 2007.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to be represented by a lawyer, a requirement that must be strictly observed despite repeated warnings to the applicant.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2013 č. j. 2 As 19/2013-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 27. 5. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 6. 2013 se stěžovatel s tvrzením o porušení práv ústavně zaručených v čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného rozsudku, jímž Nejvyšší soud zamítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012 č. j. 11 A 74/2012-45.
Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické ... osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Stěžovatel však v projednávané věci právně zastoupen není, přestože na tento nedostatek byl opakovaně (od roku 2007 v desítkách případů) upozorňován s poučením, že tato vada, resp. její neodstranění ve stanovené lhůtě, je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti. Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl seznámen s požadavky kladenými zákonem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, stejně tak byl opakovaně uvědomen i o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích.
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ve vztahu ke stěžovateli takto Ústavní soud postupuje prakticky opakovaně, od počátku roku 2013 v nejméně 77 případech jeho návrhy odmítl jako vadné.
Z týchž důvodů shodně rozhodl Ústavní soud i v projednávané věci a ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. června 2013
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka