Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust ordinary remedies.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. Lenky Janouškové, zastoupené JUDr. Táňou Fízeľovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Všehrdova 525, Uherské Hradiště, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2013 č. j. 38 Co 504/2012-575, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 20. května 2013 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo podle § 221 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") zastaveno řízení o odvolání matky - stěžovatelky proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. června 2012 č. j. 0 Nc 114/2009-448, jímž bylo k návrhu otce Martina Janouška nařízeno předběžné opatření ve věci úpravy styku otce s nezletilými dětmi po dobu letních prázdnin roku 2012. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že soud prvního stupně věc předložil k rozhodnutí o odvolání až poté, co jeho usnesení pozbylo účinnosti, a tudíž to, co mělo být předmětem odvolacího řízení, již "neexistovalo". Současně stěžovatelka požádala Ústavní soud, aby ve smyslu § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že náklady na její právní zastoupení hradí stát, a aby byla její ústavní stížnost projednána přednostně, neboť má obavu, že otec podá návrh na úpravu styku s nezletilými dětmi těsně před prázdninami.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že nebyla přezkoumána zákonnost vydaného předběžného opatření (které stěžovatelka považuje za nesprávné a neodůvodněné) a že tak napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, resp. na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, porušen měl být také princip rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i zásada dvojinstančnosti řízení.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mj. tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ústavní soud se v usnesení ze dne 29. 1. 2013

sp. zn. III. ÚS 119/13

(dostupné na http://nalus.usoud.cz, viz i usnesení ze dne 13. 9. 2011

sp. zn. II. ÚS 1073/11

, dostupné tamtéž) zabýval ústavní stížností směřující proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření podle § 76b odst. 1 až 3 o. s. ř. s odůvodněním, že jde o tzv. bezpředmětné odvolání, neboť ze strany žalobkyně nebyl podán návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření a procesní spis s odvoláním stěžovatele byl odvolacímu soudu předložen v době, kdy již účinky předběžného opatření pominuly. V této souvislosti Ústavní soud upozornil, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným návrhem, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, mezi něž patří i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu), a že se tedy ústavní stížnost vyznačuje tím, že je ke standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním, a to z toho důvodu, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, a to v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti. Dále Ústavní soud poukázal na skutečnost, že podle § 229 odst. 4 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2012) může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, a že stěžovatel ústavní stížností směřuje právě proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu (o odmítnutí odvolání), aniž by se však k tomuto mimořádnému opravnému prostředku uchýlil, tj. aniž by řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. zahájil (resp. aniž by byl v ústavní stížnosti doložen opak), kdy samotná kritika postupu odvolacího soudu, že odmítl jeho včas podané odvolání jako bezpředmětné podle § 218 o. s. ř., byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu.

V nyní souzené věci sice odvolací soud podané stěžovatelky odvolání neodmítl podle § 218 o. s. ř., nýbrž odvolací řízení zastavil na základě ustanovení § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nicméně podle § 229 odst. 4 o. s. ř. lze žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo - rovněž pro "bezpředmětnost" - zastaveno odvolací řízení. Pro posouzení věci ze strany Ústavního zde použití § 218 o. s. ř. nebo § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není podstatné, neboť před obecným soudem napadené rozhodnutí již pozbylo účinnosti a stěžovatelka se nepřímo domáhá ochrany před novým hypotetickým rozhodnutím pro úpravu styku s dětmi pro prázdniny v roce 2013.

Pro možný zásah Ústavního soudu v projednávané věci je podstatné, že ani z nyní podané ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelka daný mimořádný opravný prostředek uplatnila. Z výše uvedených důvodů ve smyslu své ustálené judikatury dospěl Ústavní soud k závěru, že taková ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a jako takovou ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to ve lhůtě, která činí úvahu o použití § 39 zákona o Ústavním soudu bezpředmětným. Protože tak nebyly naplněny podmínky ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nebylo možné rozhodnout, že náklady na právní zastoupení stěžovatelky hradí stát. O návrhu bylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu