Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 574/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.574.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil judgment on trivial amount as clearly unfounded.

Numero d'incarto I.ÚS 574/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected Jaroslav Kohout's constitutional complaint against a district court ruling dismissing his claim for a small, non-appealable sum. Kohout argued the lower court ignored his evidence requests and misapplied Supreme Court and Constitutional Court precedents, violating his right to a fair trial. The Court found the complaint clearly unfounded because the disputed amount was too small for appeal, and no extreme judicial excesses or logical errors existed in the lower court's reasoning.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints against civil judgments on trivial amounts are presumed clearly unfounded unless the lower court committed extreme excesses such as arbitrariness, lack of reasoning, or violation of basic principles of justice.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint trivial amount fair trial rights clearly unfounded judicial excesses evidence requests prejudgment

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 202 odst. 2 o. s. ř.
§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
2 a § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 695/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by small claims court rules. Stipulates that bagatelní cases do not require multi-level proceedings. Upholds district court's refusal to join related cases.
III. ÚS 405/04
Constitutional complaint dismissed in trivial case where lower court's reasoning was sufficient despite minor evidentiary gaps.
III. ÚS 602/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding medical chamber fee as trivial and non-justiciable.
III. ÚS 748/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to trivial compensation amount.
IV. ÚS 3247/07
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process and suspends enforcement due to poverty.
III. ÚS 137/08
Constitutional Court quashes lower court ruling for failing to address all claimed travel expenses in car accident compensation case.
I. ÚS 3143/08
Constitutional Court quashes civil judgment for bagatelní case due to lack of fair trial guarantees and insufficient reasoning.
III. ÚS 103/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding short deadline and contract penalty in small claim case.
III. ÚS 3659/10
Constitutional Court voids lower court rulings for violating fair process rights while rejecting the statute's invalidation.
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Jaroslava Kohouta, zastoupeného Mgr. Petrem Šrámkem, advokátem se sídlem tř. Národní svobody 32, 397 01 Písek, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. listopadu 2012 č. j. 24 C 145/2010-99, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o zaplacení přesně specifikované peněžité částky a rozhodnuto o nákladech řízení. Tvrdil, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod.

Dle zevrubně odůvodněného návrhu mělo se tak stát - stručně shrnuto - tím, že se obecný soud jednak nezabýval stěžovatelem přednesenými důkazními návrhy, jednak že důkazy provedené nesprávně hodnotil, a konečně proto, že obecný soud nereagoval na jednotlivá argumentační tvrzení stěžovatele, podložená nadto odkazem na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. V důsledku toho se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadený rozsudek nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z pohledu posouzení námitek stěžovatele předně nutno uvést, že ústavní stížnost směřuje proti zamítavému rozsudku, připínajícímu se ke stěžovatelem uplatňovanému nároku, který představuje tzv. bagatelní částku, ve vztahu k němuž není přípustné odvolání ani dovolání [§ 202 odst. 2 a § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Potud není bez významu, že Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

III. ÚS 405/04

,

III. ÚS 602/05

,

III. ÚS 748/07

,

IV. ÚS 3247/07

, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Co do oněch extrémních situací jedná se zejména o situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy

sp. zn. III. ÚS 137/08

,

I. ÚS 3143/08

, usnesení

sp. zn. III. ÚS 103/10

nebo nález

sp. zn. III. ÚS 3659/10

a contrario, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Tak tomu ovšem v případě stěžovatele není.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 24 C 145/2010, jejž si, vycházeje z tvrzení stěžovatele, za účelem zjištění přítomnosti (či neexistence) naznačených excesů vyžádal, Ústavní soud vykročení z kautel ústavnosti, zakládající ve smyslu citované judikatury důvod pro jeho zásah do rozhodovací praxe obecných soudů, neshledal. V případě stěžovatelem navržených důkazů nenastala situace, že by soudem byly bez dalšího zcela opomenuty a reakce na důkazní návrhy absentovala, a stran důkazů provedených obecný soud při jejich hodnocení z argumentačního prostoru jimi předjatého ve smyslu extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními nevybočil (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

, a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Za takto zjištěného skutkového stavu ovšem potom i odkaz stěžovatele na judikaturu, jíž se na podporu svých vývodů dovolával, očividně postrádá relevanci. Soud totiž v návaznosti na jím zjištěný skutkový stav a specifický skutkový kontext sledoval odlišnou argumentační linii, a tudíž ani v tomto ohledu mu nelze nic zásadního vytknout.

V důsledku řečeného Ústavní soud, aniž by jednotlivé námitky stěžovatele jakkoliv přehlížel, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu