Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 899/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.899.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding child support reduction as not substantiated.

Numero d'incarto I.ÚS 899/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the mother against the appellate court's reduction of child support. The mother argued that the court failed to address all her objections regarding the father's financial situation and allegedly delayed the proceedings unreasonably. The court rejected these claims, finding no excessive judicial discretion or violation of rights, as the support reduction was based on changed circumstances and the delay did not constitute a procedural violation warranting constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court will not review the interpretation and application of simple law unless there are extreme excesses exceeding the constitutional prohibition of arbitrariness.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal child support reduction changed circumstances judicial discretion procedural delay Czech Constitutional Court family law standards

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod
Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod), jakož i porušení čl.
čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod), jakož i porušení čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte a porušení čl.
čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR
18 Úmluvy o právech dítěte a porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, vydané v řízení o návrhu otce na snížení výživného na nezl.
§ 99 odst. 1 zákona o rodině
2012 na částku 5 000 Kč, když odvolací soud poté, co dokazování provedené soudem prvního stupně sám doplnil, konstatoval nastalou změnu poměrů (§ 99 odst. 1 zákona o rodině) - kterou rozvedl a návrhu otce na snížení výživného částečně vyhověl.
§ 174a zák. č. 6/2006 Sb., o soudech a soudcích
§ 174a zák. č. 6/2006 Sb., o soudech a soudcích, nehledě k tomu, že samotné průtahy v řízení již skončeném nejsou ve smyslu judikatury Ústavního soudu důvodem pro vydání kasačního nálezu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Šárky Rorečkové Hegerové, zastoupené Mgr. Ing. Ivanou Spoustovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 42, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 63/2012-4556 ze dne 5. prosince 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod), jakož i porušení čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte a porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, vydané v řízení o návrhu otce na snížení výživného na nezl. Sofii, dceru stěžovatelky, a domáhá se jeho zrušení.

Z obsahu napadeného rozhodnutí je patrno, že jím byl k odvolání otce změněn zamítavý rozsudek soudu prvního stupně - Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 10 P 12/2009-3454 ze dne 15. 2. 2011 tak, že výživné, stanovené otci na nezletilou dceru stěžovatelky původně v roce 2008 částkou 10 000 Kč měsíčně, bylo s účinností od 1. 4. 2010 sníženo na částku 6 000 Kč měsíčně a od 1. 11. 2012 na částku 5 000 Kč, když odvolací soud poté, co dokazování provedené soudem prvního stupně sám doplnil, konstatoval nastalou změnu poměrů (§ 99 odst. 1 zákona o rodině) - kterou rozvedl a návrhu otce na snížení výživného částečně vyhověl.

Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost stěžovatelky, která v jejich důvodech, podobně jako v předcházejícím řízení, se snaží vyvrátit tvrzení otce o jeho výdělkových a majetkových poměrech, a odvolacímu soudu, i s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu, v podstatě vytýká, že se nevypořádal se všemi jejími námitkami, které dále rozvádí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ustáleně judikuje, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v projednávané věci zjištěn nebyl. Promítnutí nastalých změn poměrů do určení výživného otci, tak jak je stanovil odvolací soud, považuje Ústavní soud za akceptovatelné, když v souladu s příslušnými normami zákona o rodině, do nichž se promítají zásady obsažené v článcích Úmluvy o právech dítěte, jichž se stěžovatelka dovolává, zohledňuje oprávněné potřeby nezletilé, přičemž je přihlédnuto k možnostem matky, ale i otce, jehož příjmy od doby posledního rozhodování o výživném poklesly a přibyly mu další vyživovací povinnosti. Pokud pak stěžovatelka poukazuje na to, že u odvolacího soudu došlo k " neúměrnému protahování řízení" - toto trvalo téměř rok - pak třeba uvést, že z obsahu ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatelka v tomto směru využila procesního prostředku ochrany svého práva - možnosti dané ust. § 174a zák. č. 6/2006 Sb., o soudech a soudcích, nehledě k tomu, že samotné průtahy v řízení již skončeném nejsou ve smyslu judikatury Ústavního soudu důvodem pro vydání kasačního nálezu.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení shora označených ústavně zaručených práv v posuzované věci neshledal, a proto z uvedených důvodů stížnost jako neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu