Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 4838/12 ECLI:CZ:US:2013:1.US.4838.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against lower courts' evidence evaluation in criminal proceedings.

Numero d'incarto I.ÚS 4838/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions in a criminal case. The applicant argued that the courts failed to follow the presumption of innocence and the principle of subsidiarity of criminal prosecution, claiming an extreme excess in evidence evaluation. The court ruled that the lower courts' factual findings were logically sound, adequately reasoned, and within the bounds of judicial independence, thus finding the complaint clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not re-evaluate evidence assessment by lower courts unless it finds an extreme excess or irrational conclusion regarding the relationship between evidence and factual findings.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint criminal proceedings evidence evaluation presumption of innocence judicial independence subsidiarity of prosecution extreme excess

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů.
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
Takto se (skutkové) úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují zcela v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.
čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 84/94
důsledně na již zmíněné ústavní aspekty dodržení principů řádného
III. ÚS 166/95
Soulad skutkových zjištění s provedenými důkazy jako podmínka spravedlivého procesu
II. ÚS 182/02
ve věci ústavní stížnosti E.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
I. ÚS 585/04
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 20. července 2005 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. B. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. 11 Tdo 937/2003, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002 sp. zn. 9 To 415/2002 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 16 T 46/98, kterými byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona.
II. ÚS 566/06
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 20. února 2007 ve věci ústavní stížnosti J. J. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 567/2006, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání.
II. ÚS 2804/10
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 21. dubna 2011 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. června 2010 sp. zn. 28 Co 75/2010, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalovanou částku a náklady řízení, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ministerstva financí jako vedlejšího účastníka řízení.
I. ÚS 564/08
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 22. května 2012 ve věci ústavní stížnosti Ing. V. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2008 č. j. 2 To 121/2007-1368 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. 10 T 6/2005, jimiž byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku.
III. ÚS 751/06
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 19. prosince 2007 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele REGO, spol. s r. o., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2006 č. j. 32 Odo 1540/2006-147 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2006 č. j. 2 Cmo 221/2006-135, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o stěžovatelově žalobě.
III. ÚS 3590/11
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl.
II. ÚS 2464/11
Podáním učiněným ve lhůtě dle § 72 odst.
IV. ÚS 2825/10
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti O.
I. ÚS 733/01
ve věci ústavní stížnosti P.
III. ÚS 569/03
ve věci ústavní stížnosti T.-P., s.
IV. ÚS 570/03
ve věci ústavní stížnosti Ing.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 6. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Karla Hanauera, zastoupeného JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. září 2012 č. j. 8 Tdo 1031/2012-20, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2012 sp. zn. 8 To 125/2012 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. ledna 2012 č. j. 10 T 112/2011-98, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v jeho trestní věci. Poté, co přednesl její rekapitulaci, obecným soudům vytkl nesprávné hodnocení provedených důkazů, když současně zevrubně předestřel svou vlastní skutkovou verzi předmětného děje a jednotlivé důkazy podrobil svému náhledu na z nich vyplývající skutkové závěry. Nalézacímu soudu rovněž vytkl, že v situaci (dle něj) toliko tvrzení proti tvrzení nevyhověl jeho důkazním návrhům. Stěžovatel uzavřel své námitky konstatováním, že obecné soudy nepostupovaly jednak v souladu se zásadou in dubio pro reo, jednak ani se zásadou subsidiarity trestní represe.

Napadenými rozhodnutími se pro uvedené cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Domáhal se proto posléze, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí po provedeném řízení nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud necítí se být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další).

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu) [srov. kupř. nálezy Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 2804/10

,

I. ÚS 564/08

,

III. ÚS 751/06

, usnesení

sp. zn. III. ÚS 3590/11

,

II. ÚS 2464/11

,

IV. ÚS 2825/10

a další], resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 4 Tdo 54/2013-42, 7 Tdo 725/2012-70, 6 Tdo 1063/2011-34, 3 Tdo 797/2011-106, 11 Tdo 358/2011-30 a další).

Naznačené případy svévolného hodnocení důkazů ve věci stěžovatele shledány nebyly. Skutkové závěry obecnými soudy přijaté jsou v rámci vázanosti pravidly logiky v nezbytném rozsahu řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a z argumentačního prostoru vymezeného provedeným dokazováním jakkoli nevykročují. Nadto je třeba s ohledem na námitky stěžovatele zdůraznit, že nejde pouze o situaci "tvrzení proti tvrzení", ale svědecká výpověď Oty Krátkého stojící oproti jeho výpovědi je podporována i dalšími listinnými důkazy. Pakliže obecné soudy za této důkazní situace dospěly k jimi vyvozeným skutkovým závěrům mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, neměly důvod postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo.

Stran nevyhovění důkazním návrhům stěžovatele se v daném případě o tzv. opomenuté důkazy nejedná, když nalézací soud rovněž dostatečně akceptovatelně a takto ústavně přijatelně vyložil, proč předmětným důkazním návrhům nevyhověl (srov. kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 733/01

,

III. ÚS 569/03

,

IV. ÚS 570/03

,

II. ÚS 418/03

).

Takto se (skutkové) úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují zcela v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.

Nejvyšší soud potom rovněž přiléhavě vyložil, proč uplatnění zásady subsidiarity trestní represe není pro specifičnost dané konkrétní věci namístě.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že kontradikci vůči rozhodovacím důvodům týkajícím se kautel spjatých s hodnocením důkazní situace - obsaženým v nálezech

sp. zn. II. ÚS 226/06

,

I. ÚS 910/07

a

I. ÚS 3741/11

(jichž se stěžovatel na podporu svých vývodů dovolával), napadená rozhodnutí nezakládají.

V důsledku uvedeného bylo o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu