Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 375/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.375.13.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding excessive trial delays as inadmissible due to lack of exhaustion of remedies.

Numero d'incarto II.ÚS 375/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Pavel Kábrta against a decision to suspend criminal proceedings. The petitioner argued that repeated procedural delays and violations of the right to a fair trial within a reasonable time violated his constitutional rights. The court held that the petitioner failed to exhaust available domestic remedies, such as requests for time limits and claims for redress, before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 of the Act on the Constitutional Court; The exhaustion of domestic remedies is a prerequisite for admissibility of a constitutional complaint, and mere delays in proceedings do not automatically justify constitutional intervention if other remedies were available and unused.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of domestic remedies constitutional complaint admissibility reasonable time requirement procedural delays criminal proceedings suspension

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 of the Act on the Constitutional Court
§ 174a of the Act on Courts and Judges
Act No. 160/2006 Coll.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Pl. ÚS 45/04
Ustanovení § 242 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby.
I. ÚS 516/05
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 25. dubna 2006 ve věci ústavní stížnosti P. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2005 sp. zn. 9 To 339/2005, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce, kterým bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě, a proti usnesení stejného soudu z téhož dne sp. zn. 9 To 343/2005, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby.
II. ÚS 3335/11
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 4.
I. ÚS 585/04
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 20. července 2005 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. B. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. 11 Tdo 937/2003, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002 sp. zn. 9 To 415/2002 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 16 T 46/98, kterými byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona.
III. ÚS 70/97
K právu na příznivé životní prostředí.
III. ÚS 1568/09
Ústavní soud rozhodl dne 15.
IV. ÚS 8/03
Ústavní soud rozhodl dne 5.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Pavla Kábrta, zastoupeného Mgr. Martinem Círem, advokátem, se sídlem v Mochově, proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 474/2012 ze dne 7. listopadu 2012, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 28. ledna 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení. Tím bylo ke stížnosti státního zástupce zrušeno usnesení Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 8 T 221/2007 ze dne 2. října 2012, kterým bylo trestní stíhání stěžovatele zastaveno s odkazem na článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a soudu prvního stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Tvrdí, že tím byla porušena jeho základní ústavní práva uvedená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a v čl. 6 Úmluvy.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že proti němu bylo dne 23. února 2005 zahájeno trestní stíhání pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) a c), odst. 2 písm. a) trestního zákona a přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákona. Na konci přípravného řízení bylo po dvou letech podle tvrzení stěžovatele bez zrušení původního usnesení o zahájení trestního stíhání vydáno nové usnesení o zahájení trestního stíhání, ve kterém mu je vytýkáno celkem 492 skutků.

3. Stěžovatel zdůrazňuje, že v průběhu jeho trestního stíhání byl v jeho neprospěch opakovaně porušen právní řád, resp. ústavní pořádek ve smyslu nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 45/04

(N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.), resp. nálezu

sp. zn. I. ÚS 516/05

(N 90/41 SbNU 157). V přípravném řízení byl totiž nezákonně ve vazbě cca tři měsíce, resp. byla cca o šest týdnů překročena délka možné vazby v přípravném řízení, a opakovaně byly shledány průtahy v řízení v jeho věci. Stěžovatel má za to, že výlučně vinou orgánů činných v trestním řízení dochází v jeho případě k průtahům. Jeho věcí se zabývá již v pořadí sedmý státní zástupce a ve spise nenachází žádný procesně použitelný důkaz prokazující jeho vinu. Dokazování je teprve na samém počátku, protože odvolací soud trvá na tom, aby byly jako důkaz provedeny správní spisy cizinců, které jsou uvedeny v obžalobě. Stěžovatel to přitom navrhoval již v říjnu 2007. Trestní stíhání tak trvá již bezmála osm let, aniž by měl stěžovatel možnost seznámit se s obsahem spisů cizinců uvedených v obžalobě. Předmětné trestní řízení je pak vedeno již po dobu více jak osmi let, přičemž obžaloba v této věci byla podána téměř před pěti lety, a je to důsledkem pochybení orgánů činných v trestním řízení. To ani s ohledem na druh a závažnost trestného činu není možné považovat za přiměřené. K dalšímu průtahům došlo z důvodu odchodu předsedy senátu na mateřskou dovolenou. Stávající senát byl nucen provést některé důkazy znovu, neboť z předchozích protokolů o hlavních líčeních nevyplývalo, zda bylo ke každému jednotlivému listinnému důkazu obžalovanému umožněno se vyjádřit. Stěžovatel v té souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 316/2001 ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 4 Tz 1/2002 ze dne 27. března 2002, sp. zn. 5 Tdo 178/2002 ze dne 10. července 2002, sp. zn 6 Tdo 102/2009 ze dne 17. března 2009 a usnesení

sp. zn. III. ÚS 1568/09

ze dne 15. července 2009 a

sp. zn. IV. ÚS 8/03

ze dne 5. listopadu 2003. Uzavírá, že trestní řízení proti němu nebylo dosud skončeno a nemůže být skončeno v budoucnu v přiměřené lhůtě. V jeho případě považuje užití institutu zastavení trestního stíhání na místě jako jediného prostředku k zabránění intenzivnějšího porušování jeho práv.

4. Ústavní soud ve své činnosti setrvale zdůrazňuje subsidiaritu ústavní stížnosti [§ 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")], coby prostředku k ochraně základních práv a svobod, která je jinak svěřena soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky).

5. Pokud má stěžovatel v průběhu řízení před soudem za to, že dochází k průtahům, tak měl a má k dispozici procesní prostředek k odstranění průtahů v řízení před obecnými soudy, a to návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Z argumentace stěžovatele však nevyplývá, že by jej využil. Dále Ústavní soud v minulosti konstatoval, že nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se (mimo jiné) změnil zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), byla do právního řádu České republiky vnesena možnost v případech neodůvodněných průtahů řízení nárokovat kromě náhrady škody i poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (srov. nález

sp. zn. II. ÚS 3335/11

ze dne 23. srpna 2012, bod 20). Právní názor, na nějž se stěžovatel odvolává, je tedy v důsledku legislativního vývoje již překonaný. Ústavní soud konečně podotýká, že samotná skutečnost, že bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, není důvodem pro vydání rozhodnutí, jež by mělo za následek osvobození obžalovaného (viz

sp. zn. I. ÚS 585/04

, N 143/38 SbNU 117; III. ÚS 70/97, N 96/08 SbNU 375; aj.).

6. Ústavní soud tedy neshledal, že průtahy v řízení (dochází-li k nim) samy o sobě byly způsobilé ohrozit ústavní souladnost napadeného rozhodnutí. K odstranění namítaných průtahů, resp. náhradě z toho plynoucích škod, má také stěžovatel k dispozici procesní prostředky, které evidentně před podáním ústavní stížnosti nevyužil. Ústavní soud ani neshledal, že by předmětná věc svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele.

7. Ze shora vyložených důvodů proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2013

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj