Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 4358/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.4358.12.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded, rejecting new law as insufficient grounds for retrial.

Numero d'incarto II.ÚS 4358/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the rejection of a retrial request. The applicant argued that the lower courts incorrectly applied a new criminal law provision to reduce the sentence for theft, claiming new legal facts should trigger a retrial. The court dismissed the complaint as manifestly unfounded because the new statutory regulation alone does not justify reopening a final criminal proceeding under the relevant procedural rules.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A new statutory regulation alone is not a sufficient ground for the renewal of a final criminal proceeding, as the purpose of such proceedings is to correct judicial error, not to apply updated laws.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint retrial request new criminal law manifestly unfounded final judgment procedural renewal judicial error

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 278 odst. 1 tr. řádu
čl. 40 odst. 5 Listiny
Řízení o povolení obnovy v souladu s aprobací provedenou ústavním pořádkem prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek (čl. 40 odst. 5 Listiny, čl.
čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě
5 Listiny, čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatele Š. Č., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného Mgr. Janem Špalkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Plzni, U Radbuzy 4. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 7 To 276/2012 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 5. 2012 sp. zn. 1 T 54/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 15. 11. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, přičemž namítal porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Napadenými rozhodnutími byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 1 T 54/2009.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy chybně aplikovaly změnu v trestním právu provedenou trestním zákoníkem, neboť dle jeho názoru mělo dojít ke snížení výměry trestu u trestného činu krádeže. Podle názoru stěžovatele se mezi nové skutečnosti a důkazy neřadí jen důkazy "hmotné", ale rovněž další skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu, včetně nové zákonné úpravy.

Zákon o Ústavním soudu rozeznává podle svého § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dospěje k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Účel řízení o povolení obnovy původního řízení, které bylo skončeno pravomocným odsuzujícím rozhodnutím, sleduje odstranění justičního omylu. Veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím. Řízení o povolení obnovy v souladu s aprobací provedenou ústavním pořádkem prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek (čl. 40 odst. 5 Listiny, čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě).

Podle ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo by uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Sama nová právní úprava (zákon č. 40/2019 Sb., trestní zákoník) není bez dalšího důvodem pro obnovu řízení.

V napadených rozhodnutích se obecné soudy vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele, jejich odůvodnění tak vyhovují požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí a nijak ani nevybočují z judikatury vyšších soudů ani z judikatury Ústavního soudu.

Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat. Stěžovatel prostřednictvím své ústavní stížnosti, založené na polemice s rozhodnutími obecných soudů v rovině podústavní, stavěl Ústavní soud do role další instance v systému obecného soudnictví, která mu však, jak již bylo výše vyloženo, nepřísluší. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu