Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 4792/12 ECLI:CZ:US:2013:1.US.4792.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming administrative courts violated fundamental rights by ignoring evidence.

Numero d'incarto I.ÚS 4792/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Alice Štrajtová Štefková against administrative rulings denying her VAT refund claim. She argued that lower courts failed to consider proposed evidence and violated her rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court determined the complaint was groundless because lower courts thoroughly examined her arguments and provided sufficient reasoning without arbitrary discretion.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if ordinary courts have reasonably examined the case and provided adequate reasoning without arbitrary discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility administrative tax dispute fundamental rights violation evidence evaluation standard arbitrary discretion review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 570/03
ve věci ústavní stížnosti Ing.
III. ÚS 177/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 18. listopadu 2004 ve věci ústavní stížnosti Z. U. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze 17. 1. 2003 sp. zn. 55 To 501/2002 a rozsudku Okresního soudu v Liberci z 22. 11. 2002 sp. zn. 2 T 141/2002, jimiž byl stěžovatel za trestný čin loupeže odsouzen k trestu odnětí svobody a byla mu uložena povinnost uhradit poškozenému škodu.
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.
III. ÚS 84/94
důsledně na již zmíněné ústavní aspekty dodržení principů řádného

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 6. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti Mgr. Alice Štrajtové Štefkové, zastoupené Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Jiráskova 228, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31 Af 90/2011 ze dne 30. dubna 2012 a rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 54/2012 ze dne 13. září 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 ve spojení s čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i porušení čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů, jimiž nebylo vyhověno správní žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové č. j. 3662/11-1300-601246. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí (dodatečný platební výměr) Finančního úřadu ve Svitavách ze dne 11. října 2010 č. j. 68044/10/263911608545, jímž jí byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2005 ve výši 538 621,- Kč. V odůvodnění stížnosti stěžovatelka v podstatě soudům vytýká, že neprovedly všechny jí navrhované důkazy, zpochybňuje skutková zjištění soudů, která považuje za nedostatečná, v důsledku čehož, jak tvrdí, jí bylo upřeno právo na správné stanovení daně a došlo k porušení shora označených základních práv. Z těchto v ústavní stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhla zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako neopodstatněnou. Připomíná a odkazuje přitom na svou dřívější judikaturu opomenutých důkazů se týkající (např. nálezy

sp. zn. IV. ÚS 570/03

,

III. ÚS 177/04

), jakož i judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

Obecné soudy se dané věci řádně věnovaly a na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud rovněž s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, dostatečně rozvedly své úvahy vedoucí je k zamítnutí správní žaloby a kasační stížnosti pro zmeškání zákonné lhůty k uplatnění nároku na odpočet daně stanovené v ustanovení § 73 odst. 11 zákona o dani z přidané hodnoty, postavené na závěru, že stěžovatelka neprokázala, že by svůj požadavek na uznání nadměrného odpočtu vznesla ve stanovené lhůtě kvalifikovaným způsobem, přitom se zevrubně vypořádaly se stěžovatelkou uplatňovanými námitkami, jež tato nyní v podstatě opakuje v ústavní stížnosti. Na podrobná odůvodnění rozhodnutí správního soudu i soudu kasačního, která obsahují i dostatečné a akceptovatelné zdůvodnění nevyhovění všem důkazním návrhům stěžovatelky a nevykazují prvky libovůle, přičemž nebylo zjištěno, že by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 84/94

), lze tak odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatelka dovolává, v posuzované věci Ústavní soud neshledal, a proto z uvedených důvodů stížnost jako neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu