Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2857/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2857.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as it lacks jurisdiction to order police to return seized property.

Numero d'incarto I.ÚS 2857/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding the police's failure to return seized personal property. The applicant argued that the police improperly retained documents and cash vital for his civil and commercial interests while investigating a suspect. The court ruled that the Constitutional Court lacks jurisdiction to issue binding orders to law enforcement agencies to return specific items.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court of the Czech Republic is not competent to decide on requests ordering public authorities to return seized property to the complainant.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction seized property return police procedural complaint constitutional complaint admissibility property rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. d) odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 1 písm. d) odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. Jaromírem Adamcem, advokátem se sídlem Praha 9, Kpt. Stránského 996/2, o ústavní stížnosti na postup Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, Kongresová 1666/2, Praha 4, Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor Louny, oddělení hospodářské kriminality, Cukrovarská zahrada 1124, Louny a Městského státního zastupitelství v Praze, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel v ústavní stížnosti poukázal na postup označené policie, u níž se domáhal vydání věcí odcizených mu trestně stíhanými osobami. Dle jeho přesvědčení nejsou to věci důležité pro trestní řízení, jsou však nezbytné pro něj, když se jedná o soukromé a obchodní listiny, směnky a peněžní hotovost. Jeho opakovaným žádostem nebylo vyhověno, a proto se postupem orgánu veřejné moci cítí dotčen v základních právech, zaručených mu ústavním pořádkem. Podle jeho názoru policie i některé z požadovaných věcí ponechala v držení D. K., který je podezřelý z trestné činnosti, což svědčí o jejím nesprávném postupu - neprovedla řádně prohlídku automobilu, domovní prohlídku učinila opožděně a nezajistila tak značnou část předmětů, důležitých pro trestní řízení. Se svou stížností na jednání policie se obrátil na Městské státní zastupitelství v Praze, jako na úřad chránící veřejný zájem ve věcech svěřených zákonem do jeho působnosti i jako na orgán činný v trestním řízení, vykonávající dozor nad zachováváním zákonnosti, k nápravě však nedošlo. Z uvedených důvodů se cítí dotčen ve svých právech, zaručených mu čl. 2 odst. 2, 3, čl. 10 odst. 2, 3, čl. 11 odst. 1, 4, čl. 13 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto navrhl vydání nálezu, ve kterém by Ústavní soud přikázal shora blíže označené Policii České republiky vydat mu požadované věci, které jsou jeho vlastnictvím a které užíval do 23. 3. 2012, a vyslovil, že jejím postupem bylo porušeno jeho vlastnické právo, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, na ochranu tajemství písemností a záznamů uchovávaných v soukromí, jakož i právo na pokojné užívání majetku.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušným, senát pak návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. d) odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

S ohledem na výše uvedené, na obsah sdělení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 6. 2012 sp. zn. KZV 77/2012-150, na znění § 82 zákona č. 182/1993 Sb., vymezujícího rozsah rozhodování Ústavního soudu o ústavních stížnostech fyzické nebo právnické osoby, nutno konstatovat, že ten není příslušným k projednání návrhu na uložení povinnosti, "vydat stěžovateli věci, které jsou jeho vlastnictvím...", a proto v této části je návrh stěžovatele odmítnut v souladu s § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Návrh brojící proti postupu označené policie a Městského státního zastupitelství v Praze byl shledán zjevně neopodstatněným. Právě státní zástupkyně jmenovaného zastupitelství, která k podání stěžovatele v rámci své kompetence přezkoumala dle § 157a trestního řádu postup policejního orgánu, ve svém vyrozumění ze dne 4. 6. 2012 vyčerpávajícím způsobem vyložila, proč v jednání souvisejícím s držením a nevydáním věcí, jichž se stěžovatel jako poškozený domáhal, pochybení či porušení zákona neshledala. Na obsah tohoto opodstatněného vyrozumění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené bylo o návrhu stěžovatele rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 28. srpna 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu