Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of mandatory lawyer representation and active standing.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to remove the mandatory requirement for lawyer representation in constitutional proceedings. The applicant, unrepresented, argued for procedural fairness and the abolition of associated court fees, citing repeated prior rejections for similar reasons. The court dismissed the complaint because the applicant lacked active standing and the Constitution does not grant the Court the power to generally alter statutory procedural rules.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks the legislative authority to abolish mandatory lawyer representation or court fees in constitutional proceedings and requires active standing to review such statutory provisions.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu A. H., advokátem nezastoupené, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2012, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, navrhla zrušit usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2012, č. j. 1 As 145/2011-105, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2011, č. j. 30 A 43/2009-93 (1 As 145/2011) a č. j. 30 A 44/2010-77 (1 Ans 13/2011), rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 1. 2. 2008, č. j. 5155/RR/2008-22, a Městského úřadu v Jičíně ze dne 1. 2. 2008, č. j. MuJc/2008/2594/SPPP/Mez/1. Současně navrhuje, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Soudce zpravodaj nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální předpoklady jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k negativnímu závěru.
V prvé řadě nebyl návrh sepsán advokátem. Z evidence bylo přitom zjištěno, že navrhovatelka se na Ústavní soud v minulosti obrátila již mnohokrát a v rámci těchto řízení se jí dostalo opakovaného poučení o náležitostech ústavní stížnosti (řízení
sp. zn. IV. ÚS 2056/11
,
II. ÚS 740/11
,
III. ÚS 452/11
,
II. ÚS 404/11
,
III. ÚS 340/11
,
III. ÚS 2371/10
). Navrhovatelka je taktéž dobře obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení; ostatně její nesplnění bylo důvodem odmítnutí naprosté většiny jejích návrhů Ústavním soudem. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byla navrhovatelka seznámena např. v usnesení
sp. zn. III. ÚS 3443/11
). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním.
K požadavku "odstranit" povinné zastoupení advokátem v řízeních o označených druzích procesních prostředků, jakož i jejich zpoplatnění soudním poplatkem Ústavní soud dodává, že není nadán zákonodárnou pravomocí, aby mohl zasahovat tímto obecným způsobem do právního řádu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky může zrušit zákon či jeho část pro rozpor s ústavním pořádkem, přičemž podmínky provedení takového řízení vymezuje zákon o Ústavním soudu. Ty ale, počínaje aktivní legitimací navrhovatelky, v tomto případě splněny nebyly. Ve vztahu k ústavním stížnostem samotným budiž doplněno, že řízení o nich nepodléhá soudním poplatkům a pokud jde o povinné zastoupení, jednoznačně se k němu Ústavní soud vyjádřil již ve svém stanovisku ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 (ST 1/9 SbNU 471). Návrh navrhovatelky nakonec dokládá opodstatněnost daného zákonného požadavku.
Ústavní soud s ohledem na výše uvedené v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj