Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 871/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.871.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses VAT appeal as Constitutional Court lacks jurisdiction over administrative court decisions.

Numero d'incarto IV.ÚS 871/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the taxpayer's constitutional complaint against a Supreme Administrative Court ruling. The taxpayer argued that administrative bodies incorrectly assessed Value Added Tax and failed to recognize a deduction for third-party packaging services, claiming violations of constitutional rights. The Court dismissed the appeal because it lacks jurisdiction to review administrative court decisions unless fundamental rights are infringed, which it found was not the case here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not review the legality of administrative court decisions unless they unlawfully infringe constitutionally guaranteed rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction Value Added Tax dispute Administrative court review Burden of proof VAT Constitutional complaint dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky Goldfein CZ s. r. o., se sídlem Na Ležánkách 1624, Pardubice, zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 41/2011-93 ze dne 28. 12. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 9. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 41/2011-93 ze dne 28. 12. 2011.

Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") sp. zn. 31 Af 116/2010, který si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatelce byla rozhodnutími Finančního úřadu v Pardubicích č. j. 2859/10/248912604289 ze dne 12. 1. 2010 a č. j. 2910/10/24891260428 ze dne 12. 1. 2010 dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 57 970,- Kč za zdaňovací období listopad 2005 a ve výši 40 533,- Kč za zdaňovací období prosinec 2005. Odvolání stěžovatelky bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové č. j. 5260/10-1300-602331 ze dne 9. 8. 2010 zamítnuto. Rozsudkem krajského soudu č. j. 31 Af 116/2010-52 ze dne 31. 3. 2011 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí finančního ředitelství a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 41/2011-93 ze dne 28. 12. 2011 byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Posledně uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu napadla stěžovatelka svou ústavní stížností, v níž namítala, že byla porušena její ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podstatou ústavní stížnosti byl, stručně řečeno, nesouhlas stěžovatelky se závěry správních orgánů, resp. správních soudů, dle nichž stěžovatelka neunesla důkazní břemeno, neboť neprokázala, že došlo k uskutečnění deklarovaných zdanitelných plnění. Stěžovatelka měla za to, že důkazy provedené v předchozím průběhu řízení nebyly správně vyhodnoceny a skutkové okolnosti nebyly správně zjištěny a setrvala na svém přesvědčení, že jí v souvislosti s balícími a úklidovými pracemi dodávanými třetí osobou vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, který orgány veřejné moci neoprávněně neuznaly.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

Ústavní soud připomíná, že se zcela (doslovně) totožnými námitkami stěžovatelky již zabýval v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 870/12

ze dne 2. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž tyto neshledal důvodnými. Jediným podstatným rozdílem oproti nyní projednávané věci bylo, že se v případě citovaného usnesení jednalo o doměření daně z příjmů právnických osob za období roku 2005, zatímco ve věci nyní projednávané byla předmětem řízení daň z přidané hodnoty za období listopadu a prosince 2005. Jelikož podstata napadených rozhodnutí byla v obou případech shodná, tzn. neunesení důkazního břemene stěžovatelkou ve vztahu k uskutečnění deklarovaných balících a úklidových prací společností BPP Trading s. r. o., a shodná byla rovněž, v části týkající se vypořádání námitek stěžovatelky, odůvodnění obou rozsudků Nejvyššího správního soudu, považuje Ústavní soud pro stručnost za dostatečné na usnesení

sp. zn. IV. ÚS 870/12

ze dne 2. 5. 2012 odkázat. I v nyní projednávané věci platí, že se Nejvyšší správní soud se všemi námitkami stěžovatelky důsledně vypořádal a jeho závěrům nebylo možno z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu