Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3371/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3371.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court's decision to separate damages claims into separate proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 3371/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a claimant against a regional court's decision to separate her civil damages claim into a separate proceeding. The claimant argued this violated her rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and the ECHR due to identical factual bases and evidentiary requirements. The court ruled that procedural decisions regarding the consolidation or separation of claims are not capable of infringing upon constitutionally protected substantive rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Procedural decisions concerning the separation of civil claims do not infringe upon constitutionally protected substantive rights and are therefore inadmissible for constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint separate proceedings civil damages claim procedural decision substantive rights Charter of Fundamental Rights inadmissible complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 112 odst. 2 občanského soudního řádu
§ 442 a násl. občanského zákona
Lze dodat, že žalobkyní uplatněný nárok na náhradu částky 624.000,- Kč je nárokem na úhradu skutečné škody, případně toho co jí ušlo (§ 442 a násl. občanského zákona), právo na náhradu nemajetkové újmy je prostředkem k ochraně osobnosti, obsaženým v § 13 odst.
§ 13 odst. 2 občanského zákona
občanského zákona), právo na náhradu nemajetkové újmy je prostředkem k ochraně osobnosti, obsaženým v § 13 odst. 2 občanského zákona, což lze proto opodstatněně považovat za důvod k procesnímu rozhodnutí podle § 112 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 10. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Renatou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem Český Těšín-Mistřovice, Hradišťská 119, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2011 č. j. 23 C 38/2011-126, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného usnesení, jímž ve věci její žaloby o náhradu škody ve výši 624.000,- Kč a náhrady nemajetkové újmy v částce 9.376.000,- Kč soud rozhodl tak, že se řízení o náhradu škody vylučuje k samostatnému řízení. Uvedla, že tímto postupem soudu se cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 38 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 96 Ústavy České republiky, když z obsahu žaloby je zřejmý shodný skutkový základ, k prokázání nároků budou prováděny stejné důkazy a i z hlediska hospodárnosti vyčlenění náhrady škody k samostatnému řízení bude neúčelné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2011 č. j. 23 C 38/2011-126 zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Je nepochybné, že žalobkyně (nyní stěžovatelka) uplatnila v žalobě více nároků - nárok na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy, a proto postup soudu, který podle § 112 odst. 2 občanského soudního řádu vyloučil k samostatnému řízení jeden z nich, a jeho rozhodnutí procesní povahy upravující postup řízení nebyly způsobilé zasáhnout do práv stěžovatelky, natož do práv ústavně zaručených a tedy ani být předmětem ústavněprávního přezkumu. Lze dodat, že žalobkyní uplatněný nárok na náhradu částky 624.000,- Kč je nárokem na úhradu skutečné škody, případně toho co jí ušlo (§ 442 a násl. občanského zákona), právo na náhradu nemajetkové újmy je prostředkem k ochraně osobnosti, obsaženým v § 13 odst. 2 občanského zákona, což lze proto opodstatněně považovat za důvod k procesnímu rozhodnutí podle § 112 odst. 2 občanského soudního řádu, na základě kterého bude soud nároky projednávat v samostatném řízení,

Pro výše uvedené a s poukazem na judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2939/10

) byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 1282/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2012

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu