Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2883/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.2883.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed appeal claiming unfair process over criminal lawyer fee award denial.

Numero d'incarto I.ÚS 2883/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a criminal defense lawyer against a higher court's refusal to award her fees. The lower court had initially granted fees under specific provisions, but the appellate court reversed this, ruling that the lawyer acted as a jointly appointed representative rather than a state-appointed one, meaning the state did not bear the costs. The Constitutional Court found no violation of fundamental rights, stating that mere disagreement with the outcome of a judicial proceeding cannot be addressed through a constitutional appeal.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible when they are based solely on disagreement with the outcome of a judicial proceeding without demonstrating a violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint criminal lawyer fees jointly appointed representative state appointed counsel fundamental rights violation unfair process claim appellate court decision

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 151 odst. 3 trestního řádu
4 T 20/2006, rozhodl o návrhu stěžovatelky na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, která vystupovala jako společná zmocněnkyně 260 poškozených tak, že podle § 151 odst. 3 trestního řádu (s odkazem na § 151 odst.
§ 151 odst. 6 trestního řádu
3 trestního řádu (s odkazem na § 151 odst. 6 trestního řádu) její odměnu stanovil v celkové výši 1,245.420,- Kč.
§ 151 odst. 1 trestního řádu
Odvolací soud svůj závěr o tom, že ve věci stěžovatelky je namístě aplikace § 151 odst. 1 trestního řádu v tom, že stát nenese vlastní náklady poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce, logicky a srozumitelně odůvodnil.
§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu
Stížnost stěžovatelky zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl.
čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
čl. 4 Ústavy ČR
čl. 95 Ústavy ČR

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. K. P., zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2010, sp. zn. 9 To 67/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, řádně a včas podané, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze. Tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení jejích základních práv, zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě. Podle stěžovatelky byl porušen také čl. 4 a čl. 95 Ústavy ČR.

Z ústavní stížnosti a z kopie přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze, usnesením ze dne 1. 4. 2010, sp. zn. 4 T 20/2006, rozhodl o návrhu stěžovatelky na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, která vystupovala jako společná zmocněnkyně 260 poškozených tak, že podle § 151 odst. 3 trestního řádu (s odkazem na § 151 odst. 6 trestního řádu) její odměnu stanovil v celkové výši 1,245.420,- Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka a jedna z obžalovaných stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením tak, že z podnětu obžalované zrušil zmíněné usnesení soudu prvního stupně v plném rozsahu a znovu rozhodl tak, že podle § 151 odst. 1 trestního řádu návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů stěžovatelky zamítl (výrok I.). Stížnost stěžovatelky zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelky s rozhodnutím odvolacího soudu, který zamítl její návrh na přiznání odměny a hotových výdajů, tvořících náklady trestního řízení. Právní důvod, proč tak odvolací soud rozhodl, vyplývá z odůvodnění jeho usnesení, podle kterého jak stěžovatelka, tak i Městský soud v Praze "evidentně zaměňují pojmy mezi zvoleným zmocněncem na základě rozhodnutí o výběru společného zmocněnce podle § 44 odst. 2 trestního řádu, což se stalo v této věci a ustanoveným zmocněncem podle § 51a trestního řádu, kdy náklady vzniklé s jeho přibráním hradí stát".

K porušení principů spravedlivého procesu v posuzované věci nedošlo. Odvolací soud uzavřel, že v případě stěžovatelky šlo o zastupování společným zmocněncem podle § 44 odst. 2 trestního řádu, a nikoli o případ ustanoveného zmocněnce ve smyslu § 51a trestního řádu, kdy náklady vzniklé s jeho přibráním hradí stát. To však pouze za podmínek, že poškozený doloží, že nemá dostatek prostředků, aby hradil náklady vzniklé přibráním zmocněnce a na jeho návrh o tom rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce. Městský soud tedy pochybil, pokud rozhodl o návrhu stěžovatelky podle § 151 odst. 3, 6 trestního řádu. Takové rozhodnutí neměl vůbec vydat, protože pro ně nebyly splněny zákonné podmínky. Proto odvolací soud rozhodl správně, pokud zmíněné usnesení městského soudu zrušil.

Je tedy věcí stěžovatelky (jako advokáta - zmocněnce), aby vzniklé náklady vyúčtovala poškozeným, které na základě plné moci zastupovala. Odvolací soud svůj závěr o tom, že ve věci stěžovatelky je namístě aplikace § 151 odst. 1 trestního řádu v tom, že stát nenese vlastní náklady poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce, logicky a srozumitelně odůvodnil.

Ústavní soud tedy neshledal žádná porušení základních práv stěžovatelky, pro která by bylo možno napadené rozhodnutí zrušit. Pouhý nesouhlas stěžovatelky s výsledky soudního řízení nelze řešit cestou ústavní stížnosti. Veškeré další argumenty v doplňcích ústavní stížnosti jsou jen polemikou s jasně vyjádřenými závěry odvolacího soudu.

Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k porušení základních práv stěžovatelky nedošlo. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu